Maarja Nuut & Ruum. Nepolapitelné akordy vnitřní krajiny

„Abyste vytvořili zvuk, musíte si ho nejprve představit. Nemyslím si ale, že si dokážete představit zvuk, který jste předtím nikdy neslyšeli,“ tvrdí estonská zpěvačka a houslistka Maarja Nuut. Z alba Muunduja (Shifting) ovšem slyšíme, že se jim to se zvukovým umělcem a producentem Hendrikem Kaljujärvemem podařilo. Stačilo se prý jen oprostit od nadměrné racionality.

Ponor do lidových tradic, hlas, housle a loop. Víc nebylo potřeba. K uhranutí z drobné Estonky, působící na podium jako návštěvník z jiného světa, to stačilo. Zasloužený mezinárodní úspěch se dostavil okamžitě. Z komfortní kategorizace „minimalistický folk přizpůsobený současnosti“ Maarja však záhy vystoupila a předchozím albem Ne Meeles (V náručí snů) rurální autenticismus nadobro rozfoukla jak chmýří z pampelišky. Ty, kdo se pokoušeli hudbu „nutící létat mysl“ popsat, přitom vystavila nutnosti stát se ezoterickými poety. Rozumnější zůstali raději zticha.

O navýšení elektroniky přemýšlela Maarja dlouho. Podobné projekty ji ale spíš odrazovaly, toužila po originalitě. Skladatele elektronické hudby, využívající analogové syntezátory, Hendrika Kaljujärvema, který si říká Ruum, našla v tallinském experimentálním divadle NO99. Nejprve ji doprovázel na turné k albu Ne Meeles, po čase se ale rozhodli pracovat společně a míříc k abstrakci, dalece přesáhnout limity běžnosti. „Nepolapitelný akord“ jim ve studiu pomohl zkrotit producent Howie B (Björk, U2, Tricky).

Maarja s Ruumem s deklarovanou metaforičností překročili nejasné hranice mezi sněním a skutečností. Ocitli se mezi tradicí a experimentální klasickou hudbou v duchovním sepjetí s dílem estonského skladatele Arvo Pärta. Vybízejí k návštěvě míst, kde je prý všechno možné a slovy Maarjy, prozkoumávají osobní vnitřní krajinu. V textech se odvolávají na magický realismus, nejsilnější oporu pro slovní doplnění hudební abstrakce, především v temně laděných skladbách, ale našli v estonské lidové poezii.

Spustit audio

Související