M. Slabošpyckyj: Ve filmu Kmen hrají hluchoněmí a snímá ho kameraman s klapkami na očích

1. říjen 2014
Slovo o filmu , Slovo o filmu

Ukrajinský film Kmen je bezvýhradně zdrcující zážitek a událost roku. 130 thrillerových minut filmu sledujeme v podání hluchoněmých herců. Bez jakýchkoli titulků k jejich znakování.

Pořad Slovo o filmu přináší rozhovor s režisérem filmu Myroslavem Slabošpyckým.

Hluchoněmý teenager Sergej nastoupí do specializované internátní školy. Aby zapadl, stává se členem divoké organizace, kmene, který mj. pase několik místních dívek. Sex s jednou z nich ale přeroste v lásku a Sergej se odhodlá porušit pravidla společenské hierarchie kmene. Má to tragické důsledky Poslechněte si rozhovor s režisérem filmu Myroslavem Slabošpyckým o filmovém stylu, hluchoněmých hercích i o Majdanu. Úryvek vám nabízíme i v přepisu:

Jak jste pracoval s hluchoněmými herci, na které kladete velké nároky? Ve filmu je sex i násilí.

Jednoduché to rozhodně nebylo. Jistě si dokážete představit, že neexistuje žádná castingová agentura, která by mohla režisérovi nabídnout ansámbl neslyšících herců. Šli jsme na to tedy jinak. Používali jsme hodně sociální sítě a komunikovali jsme jejich prostřednictvím s neslyšícími na Ukrajině v Bělorusku a v Rusku. Hledali jsme herce dokonce i v Bulharsku, ale tam to nedopadlo. Trvalo nám to celkem půl roku. Sociální sítě nám hodně pomohly, protože neslyšící je hodně a velmi dobře používají. (...) Spolupracovali jsme i s asociací neslyšících na Ukrajině i v Rusku. Zvali jsme je do kulturního střediska neslyšících v Kyjevě na castingy. Protože existuje přirozená nedůvěra neslyšících vůči slyšícím, tak pro nás bylo dost důležité, že jsme mohli být pod jejich střechou. (...)Věděl jsem, že v Kmeni bude brutalita i nahota, ale nikomu z vybraných herců jsem to neřekl. Teprve až když jsme začali zkoušet, tak jsem jim ukázal scénář. Nechtěl jsem, aby se toho lekli a odřekli mi účast. Bylo to riziko, mohli od projektu utéct, ale nestalo se to a výsledek jste viděl ve filmu...

03218627.jpeg

Zvolil promyšleně choreografované kamerové scény. Jak jste postupoval při přípravě filmového stylu?

Souvisí to s herci a s vaší předchozí otázkou. Hodně jsme zkoušeli. Koupili jsme si malou digitální kameru a s každým uchazečem jsme natáčeli a dívali se, co v něm je. To se týkalo i choulostivých nahých scén. A právě až v průběhu zkoušení vznikl plán na ty dlouhé záběry.Kamera nevypráví film z mnoha různých bodů. Je nastavena tak, jako kdyby divák přišel do divadla a jedinou kamerou byly jeho oči. Kamera vlastně pořád sleduje hlavního hrdinu. Jak stoupá, nebo schází po schodech, přichází ke dveřím. To je naprosto záměrné omezení. Jako kdybychom dali kameramanovi klapky na oči, jaké mají koně. Myslím, že to znásobilo účinek filmu.

Inspiroval jste se v tom nějakým tvůrcem nebo konkrétním postupem?

03160162.jpeg

Byl to můj sen, takový film a ten sen začal už na škole. Studoval jsem filmovou školu v období postmodernismu, tenkrát frčel Quentin Tarantino a tak. Filmoví tvůrci znovu promýšleli už zavedené způsoby filmového vyprávění. Na mě to samozřejmě také působilo. Tenkrát bylo vyloženě módní záležitostí natáčet různé stylizace. V té době vzniklo i několik filmů ve stylu rané němé kinematografie. Jeden z nich pak i dostal Oscara. Ale já jsem chtěl něco jiného. Já jsem chtěl natočit realistický film, ve kterém by divák sledoval hluché a němé herce – respektive neherce, protagonisty –, jak gestikulují. Ale přitom by slyšel veškeré okolní ruchy. Jak jede auto, výtah, cokoliv. To mi přišlo jako dobrý nápad.

Rozhovor vznikl na MFF Karlovy Vary. Tlumočila Nina Vrbovcová.

Film Kmen bude v Česku k vidění v rámci přehlídky Be2Can, a to v kinech i na internetu systémem VOD.

autor: Pavel Sladký
Spustit audio