Lukáš Vasilek a Jana z Arku. Jak vznikal dirigentský debut předního českého sbormistra?

Skladatel Arthur Honegger s básníkem Paulem Claudelem zachycují na více než hodinové ploše poslední Johančiny chvíle na hranici v Rouenu, v nichž se jí promítají vzpomínky na celý dosavadní život. Autoři v díle hojně pracují se symboly, alegoriemi a také s ironií. I když jde tedy o oratorium určené pro koncertní nastudování, drží značně divadelní charakter.

Přestože jde o dílo do jisté míry spjaté i s naší historií, nehraje se v Čechách příliš často. Jako vrchol 90. sezony se jej ale rozhodl uvést Pražský filharmonický sbor se svým hlavním sbormistrem Lukášem Vasilkem. Pro značnou náročnost a specifičnost sborových partů, které hrají ve skladbě ústřední roli, se však rozhodl dílo nastudovat zároveň v roli sbormistra i dirigenta.

Ten sborový part je extrémní, nejtěžší z toho všeho. Když do toho člověk může přistoupit od začátku jako dirigent i sbormistr, tak je to velká pomoc, protože se tak může přeskočit obtížný faktor – sžívání sboru s dirigentem.

Lukáš Vasilek

Skladba zaznívala v původním, francouzském znění, mluvený part Johanky tak přijela do Prahy ztvárnit francouzská herečka Audrey Bonnet, která měla s rolí zkušenosti už z dřívějších jevištních nastudování.

Jana z Arku je pro mě symbolem ryzí čistoty. V tomto díle vlastně ani nevím, kým je, je jen jako projekční plocha – nemá žádné obrysy ani v charakteru, ani v chování, postupně se někým stává. A to mě na ní fascinuje, že se pořád vyvíjí, že se teprve rodí pro to, co přijímá z okolí.
Audrey Bonnet

A chtěl by Lukáš Vasilek ještě někdy dirigovat orchestr? Poslechněte si dokument o tom, za jakých okolností se u nás Jana z Arku na hranici hrála v nedávné historii a jak probíhaly přípravy na její současné uvedení.