Ludwig van Beethoven: Missa solemnis
Pětaosmdesáté narozeniny mezinárodně uznávaného dirigenta Herberta Blomstedta, dnes už legendy, připomněl 21. září 2012 koncert v Lipsku. Jubilant při něm řídil Orchestr Gewandhausu - těleso, jehož byl v minulosti šéfem. Na programu měli jedinou a mimořádnou skladbu - Missu solemnis (Slavnostní mši) Ludwiga van Beethovena, hudbu velké duchovní hloubky, která vznikala v sousedství 9. symfonie a podobně jako ona se vznešeným záměrem.
Beethoven byl přesvědčen, že je v silách člověka vyvolat ve svých bližních víru. Působení, ve které u své hudby doufal, mělo ovšem samozřejmě přesáhnout církevní prostor. Missa solemnis je výjimečné dílo, vzdálené církevnímu mysticismu, vzdálené katolicismu, jak ho známe u Haydna nebo Brucknera. Skladatel byl upřímně věřící a byl hluboce přesvědčen o existenci všemocné božské bytosti, věřil v mravní zákon, ale k církvi jako instituci zachovával zdrženlivost.
Missu solemnis původně určil pro intronizaci vévody Rudolfa, svého žáka v kompozici, přítele a mecenáše, který se měl stát arcibiskupem v Olomouci. Slavnost byla ohlášena na 9. března 1820, skladbu však Beethoven nestačil napsat. Kyrie, Credo a Agnus Dei z Beethovenovy Missy solemnis poznalo publikum v metropoli, kde skladatel žil, až v květnu 1824. Označení těchto tří částí slovem "hymnus" souviselo se skutečností, že užití mešního textu nebylo tehdy v Rakousku ve světském prostředí povoleno.
První veřejné provedení celé mše se ovšem nekonalo ve Vídni, ale paradoxně měsíc předtím v Petrohradu. Skladba tam byla celkem pochopitelně označena jako oratorium - zakotvení jejího latinského textu v katolické liturgii by nebylo v pravoslavném Rusku příliš srozumitelné. A zajímavé je také to, že o první souborné provedení skladby v monarchii se zasloužil učitel Johann Vincenc Richter ve Varnsdorfu na česko-saské hranici. V tamním kostele zazněla 29. června 1830.
Herbert Blomstedt, narozený v roce 1927 v Americe švédskému páru, spojil svou uměleckou dráhu s Evropou a především se Skandinávií. Byl ovšem také v letech 1975 až 1985 šéfem drážďanského orchestru Staatskapelle Dresden. Pak působil v čele Sanfranciského symfonického orchestru a od roku 1998 do roku 2005 byl poKurtu Masurovi 18. šéfdirigentem Orchestru lipského Gewandhausu.
