Ludvík Vaculík: O kozách + Odvážnému štěstí přejme

Ludvík Vaculík ve svém celoživotním konání dává otevřeně všanc celou svoji existenci. Výsostně osobitým poetickým jazykem píše o lásce, zahradě, o smrti i o „dělání dětí“, zveřejňuje sny i politické protesty, zpívá i spílá.

V knize Čeští demokraté o něm Pavel Kosatík píše, že se ho bál i ústřední výbor KSČ. Vaculíka vyslýchali, odposlouchávali, vedli na něj tisícistránkový spis, zabavovali mu rukopisy, kradli mu soukromé fotografie – a to všechno jen pro sílu jeho slova a názoru. K osmdesátým pátým narozeninám Ludvíka Vaculíka jsme připravili dva jeho nové texty. Ten první, O kozách, je vzpomínkový. Vyprávění o kozách je humorné a poetické, a v pozadí, jako u Vaculíka vždy, je záznam formování svobodné osobnosti.

V druhém textu, Odvážnému štěstí přejme, Ludvík Vaculík rekapituluje některé své zásadní společenské činy: projev na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů, Dva tisíce slov, edici Petlice, podpis Charty 77, samizdatové fejetony. Posuzuje je z úhlu odvahy a statečnosti – anebo jejich opaku.

Oba texty přečetl autor sám, takže za svá slova ručí hlasem.