Lucie Zakopalová: Jak kvasí architektura u sousedů
Ladovský kostelíček na kopci, rybník s návsí, hrad nebo zámek, kam dojdete po typické červené, žluté nebo zelené turistické trase. To jsou obrazy české krajiny.
V Polsku vás může zarazit mnohem větší urbanistický chaos. Ale také kvas. Zatímco česká města musí značnou část rozpočtu investovat do údržby historických památek a na moderní architekturu nezbývá místo a prostředky, v Polsku v poslední době roste jedna moderní stavba za druhou – muzea, koncertní sály nebo knihovny.
Dříve industriální města hledají své nové určení a často ho nacházejí v kultuře. Slezské Katovice, polský dvojník Ostravy, jsou Mekkou současné hudby, Lodž je hrdá na tradici filmového průmysl v čele se školou, kde působil třeba Andrzej Wajda. I to je důsledkem 2. světové války, která byla v Polsku mnohem ničivější než u nás.
Varšava téměř srovnaná se zemí, zničený Gdaňsk, Vratislav nebo Poznaň, ale také města, která se najednou ocitla na území Sovětského svazu – dnešní litevský Vilnius a ukrajinský Lvov.
Jediné historické město, které se zachovalo ve své podobě, byl Krakov. Lodž i Katovice se tak staly přechodnými centry. A dnes na to navazují. Varšavě konkurují i další lokální metropole, ostatně ve srovnání s Prahou, kde žije 12 procent obyvatel země, ve Varšavě bydlí jen 4 procenta Poláků.
Polští architekti začínají vidět v historickém vývoji výhodu. Válkami zničená centra polských měst či necitlivé zásahy v době komunismu paradoxně otvírají větší prostor pro invenci a chuť ke změnám. Proluky tak tvoří potenciál pro novou architekturu a nepřítomnost souvislých památkově chráněných oblastí historické zástavby otvírá příležitost pro velkorysé stavby i v centru města. Trochu to připomíná nadšení, s nímž meziválečné Polsko postavilo svůj modernistický přístav – Gdyni.
V architektuře se projevuje také „americký“ duch polské společnosti – třeba různé zámky a hrady často opravují soukromníci, kteří je mění na hotely a restaurace, kde je prohlídkový okruh jen částí jejich účelu.
O polském divadle českému publiku
Cyklus pořadů o polském divadle a jeho české recepci připravil v roce 2014 profesor Jan Hyvnar ve spolupráci s Ladislavem Slívou a Alicí Olmovou. Deset dílů z původně dvacetidílné série reprízujeme v rámci Kontextů u příležitosti Polského týdne na Vltavě. Režii měla Markéta Jahodová, komentář četli Renata Venclová a Martin Finger. Poslouchejte on-line do 23. září 2018.
To je pro českého návštěvníka, zvyklého na památky ve státních rukou s nenahraditelnými průvodci a jejich monotónní dikcí, často šokující. Ale funguje to dobře. A těžko očekávat, že množství historických památek například v Dolním Slezsku by jinak přežilo.
Všechno samozřejmě není ideální a developeři dokáží ničit veřejný prostor stejně jako komunističtí plánovači. Ale zatímco Česko si prošlo svým stavebním boomem – a to především opravami historických center – už v 90. letech, Polsko je na vrcholu teď.
Evidentní je to třeba na proměně Varšavy, která se stala neuvěřitelně živým městem s energií Berlína, kde vznikají startupy a nové neziskovky jako na běžícím páse. To už souvisí s polskou otevřeností vůči novinkám všeho druhu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
