Lucie Wittlichová: Starostka je smysluplné zaměstnání

Lucie Wittlichová
Lucie Wittlichová

Do Zákolan umístil Bedřich Smetana děj své opery Dvě vdovy, nad obcí se tyčí staroslavná Budeč, místo dotýkané svatým Václavem, ale mají tu i sochu prezidenta Zápotockého, který se zde narodil. O tom, jak naložit s komunistickým pomníkem, se stále vedou debaty. Možnost zúročit původní profesi historičky se tak starostce Zákolan přímo nabízí.

Nemalá část lidí považuje Zápotockého sochu za symbol uctívání, ale ona tam stojí také jako memento a připomíná doby, na které bychom si měli dávat pozor.

Ráda poznává lidi a v malé obci k nim má blíž. Myslí si, že ženy jsou pro funkci starostek disponovány i tím, že nepohlížejí na život jen přes čísla a statistiky. „Když žijí lidé ve vesnici kvalitně, promítne se to do všech oblastí.“

Nejen otisky historie v Zákolanech vedly Lucii Wittlichovou k zájmu o českou státnost. „ Ta nezačíná až založením První republiky v roce 1918. Státnost je vše, co vzniku republiky předcházelo.“ 

00670330.jpeg

Za svého působení na Úřadu vlády ČR se jako editorka aktivně podílela na vzniku knihy o české státní hymně. Historické souvislosti písně Kdo domov můj jsou v ní zdokumentovány také řadou archivních nahrávek včetně hracího strojku ze 30. let minulého století  nebo se zpěvem Emmy Destinnové. Obsahuje i několik verzí hymny, které nahrál dirigent Jiří Bělohlávek s orchestrem Národního divadla v Praze. „Když se státní hymna vybírala, nebylo vůbec jednoznačné, že to bude právě tato Škroupova píseň.“ 

O tom, že naše hymna není dost úderná, ale možná spíše uondaná, můžeme donekonečna debatovat, ale jinou vhodnější píseň prostě nemáme. Jsem přesvědčena, že bychom si ji zvolili znovu, i kdyby nová vzešla z výběrového řízení s účastí nejlepších hudebních skladatelů.

Hymna jako státní symbol má mít, podle Lucie Wittlichové, ustálenou podobu. „K proměně nevidím důvod, je to jako kdybychom si řekli, že naše státní vlajka je málo zajímavá a že si k ní přidáme třeba sluníčko nebo třásně.“ Debatu, která se kolem státní hymny rozvinula, ale vítá „Je dobře, že o státu a jeho symbolice přemýšlíme.“   

Zuzana Wienerová: Nebýt lhostejný

Zuzana Wienerová

V roce 1969 byla se svými americkými studenty na prvním festivalu ve Woodstocku, do Washingtonu s nimi jezdila protestovat proti válce ve Vietnamu, politickou situaci, kterou zažila v šedesátých letech ve Spojených státech, srovnává s vývojem dnešní Evropy. Na pražské FAMU působí Zuzana Wienerová jako koordinátorka programu zahraničních studentů, učí je poznávat historii a nebýt lhostejnými k současnosti.

V roce 2011 stála Lucie Wittlichová u zrodu obecně prospěšné společnosti Dny české státnosti, která chce různými formami připomínat hluboké historické kořeny našeho státu. Vznikly tak například knihy pro děti, ve kterých Eliška a Tomáš putují společně s českým lvem za státními symboly a za českými patrony a světci.  „Poznat minulost a pochopit v čem žijeme, znamená uvědomit si i to, že budoucnost je v našich rukou.“ Máme před sebou ještě dlouhou cestu. Například z ankety, kterou společnost Dny české státnosti uspořádala na Václavském náměstí přímo u pomníku sv. Václava, vyplynulo, že z deseti oslovených lidí jen tři věděli přesně, kdo je panovník sedící na koni.