Lucie Kolouchová – Tomáš Hrbek: Šoa. Skutečný příběh o tom, jak přežít nacistické peklo

Hana Becková (později Hana Marie Pravda) a Miloš Dobrý. Dvě jména, která měla být i s jejich nositeli navždy zapomenuta, spálena na popel. Dva mladí Čechoslováci, oba z liberálních židovských rodin. Před válkou dospívali, studovali, měli své sny. Hana, ovlivněná kulturním prostředím své rodiny, se stala herečkou. Mladší Miloš chodil ještě do reálky, ale více se věnoval různým sportům. Pak zemi obsadili nacisté a jejich do té doby odlišné životy se začaly podobat.

Nejprve stejná příkoří v podobě nacistických nařízení pro občany „nižší rasy“, později deportace do Terezína. Přes všechna bezpráví a ponižování tam se ještě dal uspořádat fotbalový turnaj, tam si ještě Hana mohla zahrát divadlo. To horší mělo následovat. Dlouhá, vysilující cesta vlakem, kterou už mnozí nepřežili, konečná stanice Osvětim. Měla to být i konečná jejich životů. Konečné řešení bylo naplánováno s pověstnou německou pečlivostí: hodnota vězně, jeho práce i jeho těla propočítána do posledního feniku, délka jeho přežití přesně spočítána. Přesto se z těchto obludných počtů dařilo někomu vyvléci, někdo měl obrovskou vůli, jiný štěstí.

Hana i Miloš se několikrát ocitli v ohrožení života, ale přežili. Miloš studoval techniku, oženil se a aktivně hrál ragby. Hana nastoupila do divadla, tady poznala svého muže a v roce 1949 s ním odešla do zahraničí.

Po mnoha letech od války napsali oba svá svědectví. Na jejich základě sestavili Lucie Kolouchová a Tomáš Hrbek dramatickou koláž, která měla v roce 2010 svou jevištní premiéru v pražském Švandově divadle. V rozhlase stejný text inscenoval režisér Michal Bureš, který k natáčení přizval Hanu Maciuchovou a z Ostravy Luďka Eliáše, jehož život byl poznamenán stejnou nacistickou persekucí, jaké byli vystaveni i Hana a Miloš.