Louis Andriessen: Hudba jako politická záležitost
Vyrůstal na jazzu i Stravinském a stal se z něj jeden z nejvlivnějších hudebních tvůrců současnosti. Hudba podle Andriessena vyjadřuje nejen estetický, ale také společenský postoj autora.
Hudba jako odraz společenského postavení
Nedávno zesnulý nizozemský skladatel Louis Andriessen (6. 6. 1939–1. 7. 2021) měl pověst obrazoborce a odmítače orchestru jako typicky buržoazní instituce. Jeho umělecké postoje ovšem nevyplývaly z pouhých politických gest, ale z hlubšího vnímání společenských i estetických souvislostí a vazeb.
Mezi vrcholy jeho tvorby potom patří díla, která vytvořil společně s britským režisérem Petrem Greenawayem.
Snad právě na Andriessenových operách je nejvíce patrné, jak komplexně skladatel o hudbě přemýšlel: vnímal ji jako odraz společenského postavení autora, a také jako politikum. Samotný akt hudební tvorby pro něj znamenal něco jako proklamaci.
Sám Andriessen k tomu v průvodním slovu ke své zásadní kompozici De Staat poznamenal: „Mnozí skladatelé vidí akt kompozice jako něco povýšeného nad společenskou předurčenost. Proti tomu protestuji. V okamžiku, kdy je hudební materiál uspořádaný, stává se kulturní a tudíž i společenskou entitou.“
Nejposlouchanější
Viktorín Šulc: Etuda z odvrácené strany. Alois Švehlík a Vladimír Dlouhý na stopě brutálnímu vrahovi
-
Michail Bulgakov: Pilát Pontský. Osudný den v životě římského prokurátora
-
Ingeborg Bachmannová: Dobrý bůh z Manhattanu. Zosobněná síla zla, která zničí každou lásku
-
Léon Bloy: Chudá žena. Nezapomenutelnou a vznešenou dceru bídy čte Jan Kanyza
-
Alois Jirásek: Lucerna. Pohádka nejen o tvrdohlavém mlynáři a jeho milované Haničce
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
