Loučili se a končili
Předposlední únorový čtvrtek třetího roku nového tisíciletí si pět stávajících členů skupiny Vltava a stovky jejich fandů budou jistě dobře pamatovat. Ten den mezi nimi v pražském Paláci Akropolis došlo k poslednímu koncertnímu setkání. Přes (do jisté míry logickou) nevoli příznivců kapely je třeba rozhodnutí muzikantů Vltavy ocenit, a to zejména pro jeho přímost a vnitřní přesvědčení.
Pokud vnější pozorovatel mohl, zejména během posledních let třináctileté kariéry Vltavy, pochybovat o tom, jestli jí stále jde o to plnit poslání hudby jako takové (připomínat podezřelé večírky, případně reklamy, kterých se účastnila, jistě není třeba), poslední setkání se skupinou ho muselo přesvědčit, že to s "hudbou jako takovou" myslí dobře. Pravidelnému návštěvníkovi jejich koncertů patrně neušlo, že hudebníci Vltavy se svou hudbou živí. A to samo o sobě jde částečně proti smyslu toho, co dělají (pokud tedy ten smysl od počátků nebyl na hudbě vydělávat) už proto, že motivační tlaky pro hraní přicházejí z jiných směrů než těch vnitřních. Jestli tedy pánové z Vltavy začali pociťovat ztrátu "přímé" inspirace a svorně se dohodli na ukončení společného činění (čemuž jejich prohlášení napovídá), nelze pak toto gesto kvitovat jinak než s poklonou.
Jen pro ujištění, poslední koncert Vltavy ve vyprodané Akropoli byl výtečný. Uvolnění muzikantů, jistě dané představou, že již o nic nejde, připomínalo časy velmi dávné, kdy ještě o nic nešlo; dokonce i chybky, jindy ne tak časté, divák díky celkovému vyznění rád toleroval. Koncertním setlistem (čítajícím bezmála třicet položek) prošlo vše důležité, očekávané i nečekané. Zazněly jak písně, u nichž si člověk při pomyšlení na to, že jde o derniéru, povzdechl (hypnoticky jazzová poloha, do které začali oblékat některé starší skladby - "Kapitán pejsek 2001", "Malá mrtvá víla", "Holčičina hnízda" - zavdávala na příjemné představy, kam by se Vltava byla mohla ubírat), ojediněle i písně, po kterých si spíše oddychl (Průšova dosud nevydaná novinka, dadaisticky sporá až prázdná píseň "Tvůj kluk jsem já" by snad na potenciální nové desce ani nemusela figurovat). Celkové vyznění večera bylo v každém případě pozitivní a vřelé a buďme za něj vděční... kdoví, jestli by se taková atmosféra dala navodit ještě za několik měsíců, kdyby rozhodnutí o konci Vltavy nepřišlo tak rázně.
Písně, které 20. 2. 2003 v Paláci Akropolis zazněly:
Noční výprava, Když bozi zestárnou, Blanokřídlý výtah, Kapitán pejsek 2001, Silnice, Blázen, Smutný příběh Váni, Chceš, Hurá písničky!, Malá mrtvá víla, Hrazda a hradba, Kdybych já byl kovářem, Dívce, Loučí se a končí, Opilá kráska, Beryl a Reform, Holčičina hnízda, Jen pro ten dnešní den, Tvůj kluk jsem já, Konečně volnej, Bezvadnej chlap, Zajíc a koza, Marx, Engels, Beatles, Orloj viděl chlapec, Prasátko, Všechno prohrát, jít a pohoda, Básník les, Ona má oči těžké.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
