Literatura tehdy hrála daleko větší roli než dnes, říkají autoři Literární kroniky první republiky

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Literární kronika první republiky
0:00
/
0:00

Nedávno se na pultech knihkupectví objevila mimořádná publikace, která čtenáře provádí literárním životem první republiky, a to na území celého tehdejšího Československa.

Erik Tabery jako jeden z prvních novou publikaci okomentoval slovy: „Znovu si při listování opakuji: takové kulturní bohatství máme. Škoda, že se k němu tak málo hlásíme.Literární kronika první republiky vznikla za krátkou dobu, během roku a půl. Publikace je společným dílem literárních historiků, historiků kultury a archivářů z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR v Praze, Památníku národního písemnictví a Ústavu slovenské literatury Slovenské akademie věd v Bratislavě. Pavel Janáček, ředitel Ústavu pro českou literaturu AV ČR, vyzdvihuje dlouhodobě kvalitní vztahy mezi zmíněnými institucemi, bez kterých by takto obsáhlý titul nemohl vzniknout.

Respekt k literátům

Na 520 stranách nás autoři provádí jednadvaceti lety trvání první republiky. „Literatura hrála v očích veřejnosti daleko větší roli než dnes. Názory literátů rezonovaly v médiích. Neznamená to, že by lidé více četli a rozuměli literatuře. Ale literatura byla pokládána za vážnější věc ve společnosti,říká Tomáš Pavlíček, vedoucí Literárního archivu Památníku národního písemnictví.

Do knihy se promítly i skutečnosti, které považujeme za důležité až z dnešního pohledu. Petr Šámal, literární kritik a hlavní editor této publikace, uvádí jako příklad založení Devětsilu, které tehdy vyvolalo jen jednu zmínku v Lidových novinách. Naopak k 85. narozeninám Adolfa Hejduka tehdy vycházelo mnoho oslavných článků a dnes se o něm zmiňujeme jen okrajově.

Étos první republiky? Být moderní

Kniha se však neomezuje jen na česky psanou literaturu na území Československa, ale reflektuje i produkci německou, slovenskou, polskou nebo maďarskou. „Forma událostí, které běží měsíc za měsícem, nám umožnila zachytit, jak se literatura a literární dění promítalo do každodenního života v celém Československu,popisuje Šámal. Společenský status spisovatele byl tehdy o poznání jiný tehdy než dnes: „Řada spisovatelů pracovala i v novinách, překládali nebo měli další povolání. Spisovatelé také často řídili knižní edice a svým výběrem budovali profil nakladatelství. Okruh lidí, kteří se pohybovali kolem literatury, byl široký a struktura kultury byla velmi bohatá. Celkově se dbalo na modernost. Nakladatelství stála o moderní vyznění, což patřilo k étosu první republiky.

Vstřícný přístup ke čtenáři

„Publikaci jsme rozdělili do 21 oddílů po jednotlivých letech stejně jako 21 let první republiky. Původně se mělo jednat o kalendárium, nakonec se koncept rozšířil tak, jak přibýval obsah. Každá kapitola má pevně dané členění na oddíly Události - Dílo - Souvislosti,vysvětluje Pavlíček.

V čem po sto letech navazujeme na první republiku?

Tomáš Garrigue Masaryk s děvčátkem v kroji

Slavíme sto let státu, který před 80 lety zanikl a před 25 se definitivně rozpadl i jeho pohrobek. Máme k němu nějakou vazbu nebo je to jenom zase to naše ohlížení se do minulosti jako bylo silné po roce 89? Slováci to možná mají v něčem jednodušší, oni se asi více než my cítí být těmi, kdo si tvoří vlastní stát. My stále navazujeme na těch 100 let. Jaký máme poměr k Československu a co to tu vlastně slavíme?

Kronika obsahuje více než tisíc knižních obálek a množství fotografií, reklamních materiálů, karikatur, ukázek rukopisů a dalších vizuálních dokumentů. „Původní představa byla, že si vystačíme s materiály uloženými v Památníku národního písemnictví. Nakonec jsme ale kontaktovali i knihovny, archivy v Německu a na Slovensku, zapojili své přátele a čerpali z dobového tisku. Objednávali jsme dokonce i obrazovou dokumentaci z Oxfordu, kde je uložen originál Kafkova Zámku,doplňuje Pavlíček. Šámal zdůrazňuje, že po celou dobu dbali na to, aby byl jazyk Literární kroniky vstřícný ke čtenáři a neuzavíral se jen do vědecké komunity.

Celé ArtCafé včetně hudby podle výběru Elišky Vidomus si můžete poslechnout zde:

Spustit audio

Odebírat podcast

Související