Literární MAČ nejen v Brně
Brněnskému literárnímu festivalu Měsíc autorského čtení neřekne nikdo jinak než MAČ. Výstižná zkratka se stala za třináct let existence festivalu kultovním pojmem.
Kulturní akce, která začala v roce 2000 poměrně skromně, se postupně rozšířila do dalších českých a evropských měst. Výjimečnost MAČe tedy spočívá nejen v množství uvedených autorských čtení, ale také v putovním charakteru akce. Letošní zahraniční linii reprezentují literáti ze Slovinska.
Měsíc autorského čtení probíhá denně v době mezi 1. červencem a 3. srpnem v Brně, Košicích, Ostravě a Wrocłavi. Struktura programu je letos zase o něco pestřejší, a pro organizátory tím pádem složitější. Nicméně díky jejich iniciativě zavítá na scénu Divadla Husa na provázku 31 česko-slovenských a 31 slovinských spisovatelů – prozaiků, básníků i dramatiků. Měsíc autorského čtení probíhá pod záštitou nakladatelství Větrné mlýny, které na zahraničních turné reprezentuje hlavně Petr Minařík.
Petr Minařík
Nejdůležitější na letošním festivalu je to, že to je třináctý ročník a my dva s Pavlem Řehoříkem jsme za Větrné mlýny oba organizátoři a narodili jsme se 13. Takže je jasné, že to bude šťastný ročník. Od roku 2005 má festival i svou zahraniční linii, takže kromě českých autorů vystupují i autoři zahraniční, což je tzv. Čestný host festivalu; ať už to byli Kanaďané, Němci, Poláci, letos jsou to Slovinci.
Na české nebo slovenské autory mám kontakty, jedná se v podstatě o domácí autory. Aby byla dramaturgie lákavá, vybíráme autory, kteří v poslední době nějak zarezonovali, třeba že dostali cenu nebo vydali knížku. U zahraniční linie je to trochu jiné, spíše než abychom představili jen aktuální díla, snažíme se, aby na festivalu zazněl průřez jejich tvorbou. Jedná se tedy o autory, kteří se objeví v Česku teď a už nikdy jindy. Se zahraniční linií nám pomáhají vybraní dramaturgové, letos jsou to slovenisté, mezi nimi Petr Majnuš a Libor Doležál.
Kromě známých českých literátů, jako je Antonín Bajaja, Ondřej Buddeus, Radka Denemarková, Arnošt Goldflam nebo Kateřina Tučková, kteří na festivalu vystoupili nebo ještě vystoupí, se například hned v první třetině programu objevily osobnosti úzce spojené nejen s literaturou, ale i divadlem.
Slovinský dramatik a herec Andrej Rozman Roza svou divadelní kariéru spojenou se souborem Ana Moro nebo Rozinteater nezapřel ani ve svém scénickém čtení. Na jevišti proměnil několik převleků a spolu s nimi i hereckých výrazů. Svou literární i divadelní tvorbou částečně odkazuje k jazykové hře avantgardy.
Andrej Rozman Roza
Napsat divadelní hru znamená vytvořit komplexní literární dílo, které je navíc určené k dalšímu uměleckému zpracovávání. Je rozdíl, když se pouštíte do dramatu a naopak když se chystáte psát krátkou básničku nebo čtyřverší. Moje tvorba se za celá ta dlouhá léta výrazně proměnila. Ze začátku nebylo ani mé divadelní, ani literární psaní tolik koncepční jako dnes.
Dnes všechno, co dělám, více promýšlím a tím víc se jednotlivé žánry v mé tvorbě od sebe odlišují. Témata prózy, poezie a dramatu jsou jiná. Neznamená to ale, že napsat báseň mi trvá kratší dobu než třeba divadelní hru. Záleží vždy na tom, jakou myšlenku zpracovávám. Někdy to trvá rok, někdy třeba týden. A ty, které píšu déle, jsou taky lépe propracované.
Se současnou slovinskou dramatikou je spojeno i jméno Radka Nováka, který patří k málu českých teoretiků zabývajících se právě tímto tématem. Na festivalu překládal a komentoval vystoupení Rozmana Rozy a přidal něco málo komentářů k současnému slovinskému dramatu.
Radek Novák
Česko-slovinské divadelní vztahy byly vždycky bohaté, ať už směrem Čechů do Slovinska, nebo obráceně. Momentálně mapuji slovinské hry na českých jevištích v celé jejich historii a dějiny slovinského divadla obecně. Slovinské hry v Česku zkoumám opravdu od samého počátku, takže už od prvního uvedení v Národním divadle v roce 1898 až po současnost, kdy už toho tolik není, ale něco se pořád najde. I Slovinci měli své obrození, za nejmodernějšího autora své doby je považován Ivan Sankar, některé jeho hry se hrály dřív v Česku než ve Slovinsku. Češi možná znají dramatizace románů Drago Jančara. Myslím si, že slovinská dramatická literatura má co říct i české kultuře.
Mladá slovenská autorka Zuska Kepplová na festivalu četla ze své nejnovější knihy Buchty švabachom. Její první kniha je prozaickou sbírkou příběhů mladých Slováků pracujících nebo studujících v zahraničí. Kniha zpracovává aktuální téma života ve městě a dvojího domova.
Zuska Kepplová
Knihu jsem psala poměrně dlouho, protože samotný materiál jsem k ní sbírala ještě v době mých studií na VŠMU. Takže by se dalo říct, že vznikala skoro deset let. To že byla vydaná, se dost váže na Kaliho Bagalu, který si mě pamatoval ze soutěže O povídku 2005 a který mi říkal, ať přijdu s novými texty. Sice jsem tehdy nic nového neměla napsané, ale hned jak jsem začala, tak se to začalo vrstvit; bylo to taky díky struktuře, kterou jsem si vymyslela – dalo by se říct, že je nekonečná, což jste ostatně na čtení mohli vidět sami.
Hlavní program měsíčního festivalu tvoří autorská čtení. Ta je možné sledovat v reálném čase nebo ze záznamu na internetových stránkách festivalu Měsíce autorského čtení nebo na portálu Čt24. Součástí MAČe je i doprovodný program, který se skládá z projekce filmů, převážně dokumentů, a poslechu audio nahrávek s literární tematikou v pořadu Českého rozhlasu Brno zvaném Audiovizuální kabinet.
V Brně MAČ potrvá až do 31. července, kdy ho slavnostně zakončí Jelena Mašínová se svým mužem Pavlem Kohoutem. Proto už více neváhejte a zajeďte si do Brna na MAČ. Vstupné je dobrovolné!
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
