Listování podzimními čísly literárních časopisů

02978821.jpeg
02978821.jpeg

Klíčovými slovy tohoto ročního období by mohlo být dozrávání a dobrá úroda. Jak se vydařila literární sklizeň?

Milena M. Marešová zalistovala některými z časopisů, které právě v této době vycházejí. Byly jimi čtvrtletníky Revolver Revue a Weles a „deseti-měsíčník“ Host.

Brněnská vyznání v zářijovém HostuDesetkrát do roka vychází „měsíčník pro literaturu a čtenáře“ Host – po prázdninové přestávce tedy dostáváme do ruky sedmé zářijové číslo Hosta. Letošní sedmé číslo je věnované Brnu. V editorialu cituje redaktor Jan Němec „nejmenovaného postaršího podivína“, vysokoškolského učitele religionistiky, který hledání v náboženských teoriích směroval metaforou: „Náboženskost je jako Brno. Jen zkuste vytvořit nějakou obecnou teorii Brna…“.

Rostislav Koryčánek hledá Meze urbanismu, mluví o výstavbě v posledních dvaceti letech, Barbora Antonová, publicistka a brněnská dobrodružka připojila několik obdivných sentencí. Fotokomiks Lola kráčí Brnem připravil Patrik Linhart – tak trochu připomíná Hvězdy kvelbu Pavla Řezníčka, ale převedené do této stručné obrazové podoby.

Hold městu vzdalo i dalších šest osobností odpovídajících na anketní otázku: Co pro tebe v současné době vystihuje atmosféru Brna? Novinářka Jana Soukupová, v závěru své odpovědi vzpomíná na verše jednoho ze slavných brněnských rodáků, Ivana Blatného, které také on věnoval Brnu.

Ivan Blatný je jakýmsi „tématem č. 2“. Na setkání s ním vzpomíná režisér a výtvarník Karel Fuksa, ukázky nepublikovaných básní z rukopisné pozůstalosti vybral a komentoval básníkův bratranec, mikrobiolog Jan Šmarda a ukázku z připravovaného románu o Ivanu Blatném uvádí Martin Rainer.

O poezii se v Hostu tentokrát mluví jen Telegraficky, tedy dvě ze tří svých krátkých recenzí věnoval Ladislav Puršl básnickým sbírkám. A samozřejmě Ladislav Zedník vybral z básnických pokusů do Hostince.

Literární revue Weles naplnila poezie

Naštěstí, pokud by někdo cítil potřebu poetického čtení, nemusí chodit daleko – dokonce nemusí ani opustit Brno – protože čtvrtletník Weles se naopak poezií zabývá téměř výhradně.

Pokud bychom chtěli dodržet blízkost podzimních čísel literárních časopisů, pak stačí nalistovat Pásmo tentokrát věnované poezii Slavomíra Kudláčka:„Vidíš ho modrý chodit po polích,přebírat správu nad lesy,měřit poplužní spravedlnostod konce stébelpo horkovzdušnou naději.“To je báseň Modrý podzim z cyklu Některé noci jsou očistné.

Ale můžeme si také přečíst ukázky z poezie například Radka Fridricha, Marka Fencla nebo Markéty Špičkové. Debutanty Welesu jsou: Martin Toul, Ivan Hlaváč a Adam Táborský – to jsou příklady jmen českých autorů, z překladové poezie zde najdeme například ukázku z díla německého expresionisty, básníka píšícího pod pseudonymem Jakob van Hoddis.

Časopis „kulturní sebeobrany“ Revolver Revue tentokrát otiskl i verše Jaromíra Jágra Přílohu Jedna věta v Revolver Revue tentokrát naplnil básník, prozaik a skladatel Jean-Gaspard Páleníček. Na 2. říjen zde připadá zápis: „Stále tomu nemohu uvěřit – nic z toho se nestalo, byl to snad jen sen.“

Podzimní Revolver Revue není tematická, ostatně to pro ni není typické, naopak se snaží nahlížet do nejrůznějších zákoutí a uvádět příklady různých uměleckých oborů.

Jediné smutné téma jsou zde nekrology – řeč Viktora Karlíka nad rakví Filipa Topola a Věra Nováková připomíná Rudolfa Dzurka. Ale to začínáme od konce, od rubriky Couleur.

02978845.jpeg

Časopis „otevírá“ příspěvek Adama Drdy věnovaný Přemyslu Blažíčkovi, literárnímu vědci a kritikovi. Tady se potvrzuje fakt, jak málo literární kritiku tzv. „po Šaldovi“ známe. Takže článek můžeme vnímat jako výzvu k objevování tradičních hodnot. V podobném tónu zapůsobí třeba próza Aleny Wagnerové, Kde je, ó smrti, osten tvůj?

Ale zase zcela opačně budeme hledět na stránky s výběrem z poezie Jaromíra Jágra. Když tohle jméno čtu v obsahu, tak mě napadne, že je to shoda jmen, ale nalistujeme-li stranu 57, tak z medailonu zjistíme, že jde opravdu o dílo „českého ledního hokejisty“, jak ho tu pěkně označují. „Led jsou zmrzlé slzy milovaných a my po nich bruslíme“ – to, myslím, mluví samo za sebe.

Všestranné zaměření Revolver Revue potvrzuje také tradičně výtvarná výbava časopisu – v Ateliérech se představuje Roman Trabura, jehož jedna z prací, nástěnná malba je v japonském městě Kagoshima. Miroslav Moucha, s kterým je zde rozhovor žije střídavě v Čechách a ve Francii. Rozhovor s Henningem Wagenbrethem představuje umělce narozeného v Eberswalde v bývalém Východním Německu, který pravidelně kreslí ilustrace pro New York Times a Julia Koudela Hansen-Löwe je výtvarná umělkyně narozená ve Vídni, která absolvovala pražskou Akademii výtvarných umění. „Je to okamžik osudové přitažlivosti a vábení, co se stává hlavním motivem jejích obrazů,“ říká o obrazech této umělkyně Petr Vaňous. Což můžeme zároveň zobecnit i na víc než dvousetstránkovou Revolver Revue.