Limbo je území nikoho, kde čekáte, jestli budete přijati, říká o své inscenaci Victor de Oliveira
Festival Pražské křižovatky letos odstartoval projekt o hledání vlastní identity s názvem Limbo režiséra a jediného interpreta Victora de Oliveiry. K mikrofonu si tohoto výrazného tvůrce pozvala Lucie Němečková.
Potřeboval jsem hodně času na to, abych pochopil, kam vlastně patřím.
„Moje sólová inscenace Limbo se zrodila z jedné mojí debaty s otcem. Teď už je to mezi námi klidnější, ale bývaly doby, kdy náš vztah byl sice krásný, ale zároveň hodně složitý. Nerozuměli jsme si v mnoha věcech. Jednou z nich byla kolonizace. Můj otec je potomek bílého Portugalce a černošské ženy z Mosambiku. Byl vychován v přesvědčení, že jako míšenec má větší cenu než černoch, ale je něco míň než běloch. V tomhle šíleném světě vyrostli miliony míšenců, mulatos, jak se jim říká v portugalštině. Následkem toho prožívali obrovskou krizi identity. Během jedné debaty s otcem jsem si uvědomil veškerou tu tragédii i jistou univerzálnost ve vnímání druhého člověka,“ líčí Victor de Oliveira motivy hry.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Když máma spala. Strhující autobiografický deník patnáctileté Beatrice Landovské
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
-
Josef Uher: Albína. O křehkém přechodu mezi dětstvím a dospíváním na venkově počátku 20. století
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
