Lidia Ostałowska: Vodové barvy

Autorka známá i u nás reportážním románem o romském holocaustu Akvarely pro Mengeleho a reportážemi o romských komunitách v postkomunistických zemích Cikán je Cikán přijíždí nedlouho poté, co česká vláda konečně vážně řeší ostudu s vepřínem na místě romského lágru v Letech u Písku.

A týž den večer začíná Český rozhlas Plus vysílat v obnovené premiéře desetidílnou dramatizaci jejího románu Akvarely pro Mengeleho – pod názvem Vodové barvy.

Temná Sněhurka

Těsně před vánočními svátky roku 1943 namalovala dvacetiletá Dina Gottliebová Sněhurku a sedm trpaslíků – podle Disneyho filmu, který v rodném Brně viděla před válkou pětkrát. Namalovala ten veselý obraz na stěnu dětského baráku v koncentračním táboře Birkenau, protože si to přály terezínské děti jdoucí na smrt.

Dina svou téměř jistou smrt přežila právě díky svému malířskému nadání: pod přímým dohledem Josefa Mengeleho portrétovala v Osvětimi romské vězně – než je Mengele při svých pokusech usmrtil. A po válce si ve Spojených státech vzala za manžela Arta Babbitta, proslulého amerického výtvarníka, který pro Walta Disneyho nakreslil filmovou Sněhurku…

Toto není fabule hollywoodského filmu, ale skutečný příběh Diny Gottliebové – jak jej ve svém reportážním románu podrobně zachytila polská spisovatelka a novinářka Lidia Ostałowska.

Spory o obrazy temnoty

V příběhu Diny Gottliebové sehráli američtí filmaři a kreslíři ještě jednu roli – a to když koncem století masivně podpořili Dinu v jejím dlouholetém sporu s Polskou republikou o navrácení jejích akvarelů z muzea Auschwitz-Birkenau; tehdy se dokonce i Dina, malující v Osvětimi Sněhurku, sama stala komiksovou postavou.

Osvětim je totiž místem, kde hrůza nikdy neskončila: ani pro Dinu, ani pro bývalé romské vězně a jejich příbuzné. Má na obrazy právo jejich autorka – nebo zobrazené oběti, pro něž jsou jedinou připomínkou téměř zapomenutého romského holocaustu? Lidia Ostałowska zachycuje Dinin celoživotní příběh se zasvěcenými a občas i překvapivými přesahy do dění celého 20. století.

Rozhlasové zvuky temnoty

Desetidílnou adaptaci Vodové barvy pro rozhlas připravila překladatelka knihy do češtiny Lucie Zakopalová s dramaturgem Ludvíkem Němcem, v brněnském rozhlasovém studiu ji natočil režisér Radim Nejedlý s herci Martinem Slámou, Ladislavem Kolářem, Petrou Bučkovou, Janou Štvrteckou a Arankou Lapešovou.