Lidé z Brightonu mají festival Great Escape rádi. Sami podporují talenty

31. květen 2017

Dvacet minut na přípravu nástrojů a následující půlhodina na pódiu jako jedinečná šance prorazit na světovou scénu. Letošní ročník jednoho z největších showcaseových festivalů The Great Escape představil na 450 interpretů. Vystoupení na jednom z malých a středně velkých pódií je pro hudebníky nejen skvělou příležitostí, jak se ukázat před zapálenými hudebními fanoušky, ale hlavně možnost přesvědčit vlivné vydavatele, novináře a agenty, kteří můžou pomoct v rozjeté kariéře.

V porovnání se staršími ročníky nepůsobí letošní přehlídka tak slavně a bohatě. Možná je to ale jenom tím, že skupiny jako Yellow Days, Communions nebo Jay Som na svou slávu teprve čekají. Festival řídí od roku 2014 Kevin Moore. Když v pozici generálního ředitele začínal, Slaves zrovna vydávali svůj debut. Teď bylo britské duo hlavní hvězdou festivalu. Kde vzniká momentálně nejlepší hudba a jak ovlivňuje třídenní festival chod jihoanglického Brightonu?

Jaké přednosti má oproti jiným showcaseovým festivalům The Great Escape?
V první řadě je to festival u moře a kdo by nemiloval festival u moře? Z britské perspektivy je zásadní představení nových domácích interpretů. Častokrát je to vůbec první možnost vidět nadějné nováčky naživo. Další výhodou je samotné město. Brighton je skvělé místo se spoustou klubů, hospod a hudebních sálů, mezi kterými je snadné přeběhnout a stihnout tak v krátkém čase několik vystoupení. Díky dobré pozici je sem také dobrá dostupnost. Ať už cestujete ze severovýchodu Británie, odkud k nám přijíždí hodně návštěvníků, nebo chcete uniknout z hektického Londýna a na chvíli si odpočinout. Město je ale také blízko letišti Gatwick, snadno se sem tak dostanou zahraniční hosté – jak samotné kapely, tak lidi z branže nebo milovníci hudby, kteří si chtějí užít tři dny plné živého hraní.

Great Escape je showcaseový festival, na více jak 35 místech v britském Brightonu zahraje během 3 dnů na 450 kapel. Dohromady to znamená asi 650 samostatných vystoupení, 16 500 milovníků hudby a 3 500 lidí z hudební branže.

Jak se proměňuje během festivalu samotný Brighton? Jsou místní na festivalové dění zvyklí?
Existujeme tu už dvanáct let, v okolí je spousta festivalů, myslím, že lidé si na ty tři živější dny v roce zvykli. Navíc v Brightonu jsou skvělé nezávislé kreativní komunity a zapálení hudební fanoušci. Podle mě mají z festivalového dění radost. Nejen kluby, ale i restaurace a kavárny jsou plně obsazené a celé město ožívá.

Jak ovlivňuje brexit chod festivalu? Pocítili jste na letošním ročníku nějaké změny?
Abych byl upřímný, tak ne. Během našich konferencí jsme se věnovali tématu brexitu a jeho možného vlivu na turné kapel po Británii nebo cestování do zahraničí. Ale momentálně nedokážeme říct nic s jistotou. Všechny věci okolo brexitu jsou ve fázi jednání a celé se to jen pomalu rozbíhá. My jsme ale festival, který podporuje internacionalismus. Pětatřicet procent z našich delegátů je ze zahraničí. Podobné zastoupení je i u kapel, které přijíždí z celého světa. A samotné fanoušky festivalu a příchozí podporujeme v oslavě mezinárodního ducha. To je něco, co nechceme, aby se z Great Escape vytratilo.

Když jsou pro vás důležití i lidé ze zahraničí, neobáváte se, že by mohly přijít nějaké problémy? Jako se to stalo například na letošním ročníku amerického SXSW, kde odmítli vstup do země několika hudebníkům.
Zatím jsme žádné problémy neměli. Jak to bude dál, ale nedokážeme říct. Nerad bych dělal nějaké závěry nebo se předběžně strachoval. Jsme ale připraveni čelit výzvám dostávat do Británie kapely, ať se stane cokoliv. Chceme pokračovat v tom, co děláme, a i nadále oslavovat rozdílnost a novou hudbu z celého světa. A naši fanoušci to očekávají, chtějí nejlepší nové kapely z Japonska nebo z Polska, Chile nebo z Kanady. Pokud by tohle nešlo, byl by náš festival úplně jiný.

Kolem kterých zemí je momentálně největší rozruch? Která scéna má namířeno zaútočit na světové hitparády?
Na Great Escape máme každý rok jednoho hlavního mezinárodního partnera. Pro letošní rok nás nejvíce upoutalo Švýcarsko, protože tam je spousta zajímavých interpretů – například Zeal & Ardor, One Sentence, Supervisor nebo Sophie Hunger. Každý rok tu taky máme silné zastoupení australské scény, která má zrovna teď showcase na nábřeží. Druhým rokem se tu odehrává korejský showcase… Abych byl upřímný, hudba se vyvíjí, mění se a ve světě se děje tolik dobrých věcí. Snažíme se podporovat talenty. V Británii je dobře zavedený průmysl a věci jdou tak nějak samy, ale třeba pro výborné kapely z Litvy je mnohem těžší se dostat z lokálního trhu, protože jim chybějí schopní manažeři a bookovací agenti. Na Great Escape se jim snažíme pomoci. Zařadíme je do našeho line-upu a dáme jim prostor, kde se můžou ukázat.

Prostřednictvím hudebně exportního projektu Czeching pomáhá Radio Wave progresivním českým hudebníkům na vlny zahraničních rádií i na zahraniční pódia. V minulých ročnících v Czechingu uspěli například Never Sol, Wild Tides, Aid Kid nebo VR/NOBODY. Více o projektu najdete tady.

Je vůbec britský trh otevřený interpretům z Evropské unie, hlavně tedy zemím z východní Evropy?
Britští posluchači mají hodně co poslouchat, ostatně asi jako i jinde na světě. Britové jsou ale podle mě velmi schopní rozeznat dobrý song. A myslím, že jsou taky ochotní poslechnout si hudbu odkudkoliv a od kohokoliv. V případě Great Escape to funguje často tak, že si zájemci projedou seznam vystupujících, a když najdou nějaký hit, jdou po něm. A je jim jedno, jestli je hudba z Brazílie nebo Itálie.

Britský trh patří společně s americkým k těm nevlivnějším. Cítíte v hudebním průmyslu v tomto ohledu nějakou změnu?
V posledních deseti, patnácti letech má obrovský vliv severská oblast. Zejména v žánru moderního popu, což si myslím, že je dáno zejména díky fantastické práci jejich exportních kanceláří. Podívejte se například na Island. Celá země má nějakých tři sta padesát tisíc obyvatel, ale jejich výsledky a obrovské množství hudebníků, kteří tam tvoří, jsou nesouměřitelné. A podobné je to v Norsku, Švédsku, Finsku nebo Dánsku. Protože věří v sebe a ve vlastní potenciál. To je práce celých deseti či patnácti let, která je teď vidět.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.