Lidé na druhé straně hranice. Kolumbijské Mapa Teatro vystoupilo v Praze
Tvůrčí tým kolumbijského Mapa Teatro pod vedením sourozenců Heidi a Rolfa Abderhaldenových se v dokumentární inscenaci La Luna en el Amazonas – Měsíc v Amazonii – zabývá kmenem, který žije v amazonském pralese v naprosté izolaci. Divadelníci se vydali po jeho stopách skrze vyprávění šamanů, svědků a antropologů. Inscenace s environmentální tematikou, která poukazuje na riziko vymizení deštných pralesů, byla uvedena na festivalu Pražské křižovatky.
Co vás jako divadelníky přivedlo do Amazonie, k lidem, kteří se – jak sami v inscenaci říkáte – rozhodli dobrovolně žít na druhé straně hranice, aby si uchránili svou půdu, identitu i kulturu?
Rolf Abderhalden: Dlouho nás provokovala otázka, která se týká vůbec existence takových komunit. A jak jste mohli vidět v inscenaci, stále na ni nemáme jednoznačnou odpověď. Zásadní obrat ve vnímání tohoto tématu nastal v době pandemie koronaviru, která přerušila náš projekt zhruba na rok a uvrhla nás také do určitého druhu izolace. Ta se tak stala i naší novou zkušeností a my začali amazonské komunity vnímat z trochu jiného úhlu pohledu. A právě tento fyzický a duševní zážitek posílil naší zvědavost, protože na světě je velké množství společenství, která žijí v izolaci a která nikdo nezná. Přirozeně tato jejich rozhodnutí musíme respektovat, musíme pochopit, že ne každý chce být součástí toho, co tak rádi nazýváme „civilizací“.
Mluvíte o potřebě respektovat rozhodnutí těchto komunit žít v izolaci. Jak jste se tedy rozhodli k nim přiblížit a realizovat váš umělecký výzkum?
Rolf Abderhalden: Přirozeně jsme nejdříve začali teoretickým studiem antropologických textů a rozhovory s vědci. Zabývali jsme se kmeny žijícími nejen v Kolumbii, ale také v Peru nebo Brazílii. To jsou totiž všechno země, na jejichž území se amazonský prales rozkládá. Zajímali jsme se o všechny možné perspektivy a narativy s pralesem spjaté. Nicméně studium dokumentů nebylo uspokojující. Jako divadelníci máme potřebu prožít dané téma tělesně. Z čehož vzniklo dilema, protože k původním pralesním komunitám jsme se osobně přiblížit nemohli, museli jsme respektovat jejich izolaci. Tudíž jsme se na základě získaných informací pokoušeli pomocí naší představivosti daný stav navodit. Zkoušeli jsme prožívat jiné způsoby bytí a žití a poznali jsme, že v dnešní globalizované době je to nadmíru složitý úkol.
Čtěte také
A to je také důvod, proč se společenství žijící v izolaci hluboko v srdci pralesa nechtějí stát součástí našeho společenství. K izolovaným komunitám jsme se následně dostali blíž díky vyprávěním původních obyvatel Amazonie, kteří neměli problém se s námi setkat a kteří dobře znají i v izolaci žijící komunity. A tyto příběhy se následně dostaly i do naší inscenace s environmentálním přesahem. V době, kdy hrozí vymizení zdrojů, vymření rostlinných i živočišných druhů, nám přišlo přirozené sdílet jeviště s pralesní palmou, nebo i jaguárem, i když jen ve virtuální animované podobě.
Související
-
Jak změnila pandemie divadlo? Činohra Národního divadla nabízí divadelně-filmové projekty
Česká divadla nehrají v normálním režimu už téměř rok. A proto řada z nich řeší otázku, jak se ke svým divákům dostat blíž.
-
Festival Pražské křižovatky zpochybňuje hranice mezi realitou a divadelní fikcí
Platforma pro progresivní činohru a mezižánrové projekty, to je festival Pražské křižovatky, který je věnován politickému a divadelnímu odkazu Václava Havla.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
