Letošní sezona Opery Národního divadla vyvrcholí premiérou nové inscenace Smetanova Dalibora
Závěr aktuální sezony Opery Národního divadla, stejně jako její začátek, patří mistrovskému dílu Bedřicha Smetany. Po Libuši se na repertoár naší první scény vrací Dalibor. Třetí opera Bedřicha Smetany byla v Národním divadle naposledy hrána téměř před dvaceti lety, dnešní premiéra nového nastudování je tedy očekávaná s velkým napětím.
Příběh o rytíři Daliborovi vychází z historických událostí doby vlády krále Vladislava II. Jagellonského. Do všeobecného povědomí ale vstoupila spíš romantická pověst o rytíři, který se ve vězení naučil hrát na housle, zpracovaná mnohými kronikáři a spisovateli. Ta se také stala základem libreta Josefa Wenziga přeloženého do češtiny Ervínem Špindlerem. Od prvního provedení na jevišti Národního divadla v roce 1886 byl Dalibor pravidelně uváděn a dočkal se bezmála jedenácti stovek představení.
Pod hudebním nastudováním nové inscenace je podepsán hudební ředitel Opery Národního divadla Jaroslav Kyzlink. „Dalibor je úžasná opera, která se hraje velmi zřídka, což je velká škoda. Na druhou stranu to má své důvody, protože pěvecké party dvou hlavních představitelů jsou extrémně náročné, a najít ideální představitele je opravdu těžké.“
Preventivní pohřeb? Rodině to přišlo absurdní, ale byl to dobrý námět na hru, říká dramatik Peter Quilter

Britský dramatik Peter Quilter, žijící na Kanárských ostrovech, se proslavil komedií Je úchvatná!, kterou uvedlo několik tuzemských divadel a podle které vznikl film Božská Florence s Meryl Streepovou v hlavní roli. Českému publiku mohou být známé i jeho hry Na konci duhy, Opona nahoru nebo 4000 dnů, kterou má na repertoáru pražské Divadlo Ungelt.
K inscenování této romantické opery, v níž jsou hlavním hybatelem vášně, byl přizván Jiří Nekvasil. A jak tuto rytířskou látku uchopil? „Dílo je zajímavé tím, že se tu Smetana nejvíc vyrovnává s Richardem Wagnerem, vytváří tu jakési lyrické drama. Když se tím člověk začne zabývat do hloubky, zjistí, že tu není zásadní dramatický konflikt. Dalibor i Milada jednají naprosto emotivně. Milana, která obžaluje Dalibora z přepadení hradu a vraždy bratra, se do něj na první pohled zamiluje. Když ho pak jde odprosit, tak se Dalibor okamžitě zamiluje do ní. Není tam žádný vývoj vztahu, jsou to takové dvě neřízené emoce a nad tím vším stojí Vladislav jako král, který ví, že kdyby se takhle v království choval každý, tak se brzy celé rozpadne.“
V titulní roli se v alternaci s Petrem Bergerm představí tenorista Michal Lehotský. „Je to hrdina, takový český lev. On je naprosto přesvědčený o svojí pravdě. Z dnešního kulturně-politického pohledu bychom ho nazvali extremistou. Ale historicky je to postava, která bojuje za spravedlivější svět, a to je mi samozřejmě sympatické.“
Hlavní ženskou postavu - Miladu - vytvoří v alternaci s Kateřinou Hebelkovou, sólistka naší první operní scény, sopranistka Dana Burešová. „Milada je nádherná role, která pro mě navazuje na Libuši charakterem, typem člověka. Po pěvecké stránce je velmi náročná, je mnohem dramatičtější než Libuše a je to jedna z nejdramatičtějích rolí, které jsem kdy zpívala. Vždycky záleží na orchestraci a celkovém pojetí inscenace, jak moc vás tlačí do dramatična.“
V dalších rolích se v nové inscenaci Smetanova Dalibora představí Adam Plachetka, Svatopluk Sem, Alžběta Poláčková, Veronika Holbová, Jiří Sulženko nebo Jan Šťáva. Scénu navrhl Daniel Dvořák, kostýmy jsou dílem Zuzany Bambušek Krejzkové.
Dalibor má premiéru dnes večer od 19:00 v Národním divadle v Praze.
Nejposlouchanější
-
Margaret Atwoodová: Příběh služebnice. Románová dystopie, ze které mrazí
-
Tracy Letts: Zabiják Joe. Kultovní klasika americké coolness dramatiky a úspěšný film
-
Ludvík Vaculík: Stará postel. Fascinující intimní próza připomíná 100 let od narození autora
-
Karel Poláček: Hostinec U kamenného stolu. Tragikomické příhody z jednoho lázeňského městečka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.