Letní setkávání s Ivanem Vyskočilem u Kulatého stolku

Ivan Vyskočil

Po dva měsíce bude Čro 3 Vltava v rámci letního schématu vysílat deset pořadů z cyklu „Setkání u kulatého stolku,“ který vznikal mezi lety 1994 a 2003. Účastníky tohoto pravidelného setkávání byli profesor Ivan Vyskočil a jeho spřízněné duše: skladatel Jan Klusák, scénárista a spisovatel Jiří Just, hudebník, autor a pedagog Přemysl Rut a konečně tvůrce pořadu, redaktor Michal Lázňovský.

Když jsem v roce 1993 dostal od tehdejšího šéfa redakce zábavy stanice Praha Dušana Všelichy nabídku vymyslet si pořad podle svého přání, obrátil jsem se na Ivana Vyskočila, který v té době věnoval nesmírnou energii budování těžce se rodící Katedry autorské tvorby a pedagogiky na DAMU a možná i proto se mu zalíbila myšlenka rozhlasového měsíčníku, který by mu byl určitým ventilem a prostorem pro hru. A tak se nám díky jeho schopnosti shromažďovat okolo sebe zajímavé osobnosti brzy podařilo vyprofilovat pořad, který se pak řadu let neměnil, a přitom byl pokaždé jedinečný. Proč právě „kulatý stolek“? Protože jsme byli na počátku nové éry a artušovský kulatý stůl, kde nikdo nemá větší práva než ostatní, mi připadal jako skvělý symbol demokracie. (Mimochodem, všiml jsem si, že v současné době nejsou kulaté stoly v módě. Spíš jsme svědky konfrontačních střetů face-à-face anebo sebepředvádějících one man show.) Náš pořad ovšem neměl politické ambice a jeho komorní a humorný charakter se odrážel právě v oné zdrobnělině v názvu: setkávali jsme se tedy u kulatého stolku.V prvních letech se jednalo o pořad čtyřicetiminutový, později se z něj stala hodinovka, a v této podobě se pak vysílal se až do roku 2003 prakticky každý měsíc. V první fázi, kdy měly pořady kratší stopáž, se natáčení účastnila také jako jediná žena scénáristka a výtvarnice Ester Krumbachová, která bohužel zemřela na začátku roku 1996, takže její hlas bude v letošním vltavském výběru chybět. Ale její temperament, sardonický humor a originalita myšlení i vidění se zásadním způsobem podílely na utváření a podobě Kulatých stolků.Jak pořad vznikal? Obvykle jsme se sešli zhruba půl hodiny před natáčením (které většinou začínalo v 7 hodin večer), abychom si mohli dát kávičku, někdy jsme si nachystali i lahvinku vína, povídali o počasí a o tom, co je kde nového, co choroby a tak podobně, a při tom nezávazném rozmlouvání – a rozmlouvání se – vznikala a ladila se atmosféra toho kterého pořadu. V intimitě studia se pak vždycky jaksi ‚zničehonic‘ a s lehkostí, jakou inspiruje právě osobnost Ivana Vyskočila, vylouplo téma večera. Protože každý Stolek měl své konkrétní, ale předem nepřipravené téma. A ve chvíli, kdy někdo z nás toto téma zřetelně zformuloval, požádal jsem zvukaře, aby rozsvítil červenou. A vzápětí se nad pomyslným kulatým stolkem (ve skutečnosti jsme ve studiu seděli okolo stolku čtverhranného) začala vznášet oblaka myšlenek, nápadů, reflexí, vzpomínek, otázek, úvah i příběhů, díky nimž se ono téma postupně upřesňovalo, obohacovalo, rozvíjelo, převracelo, aby konečně dozrálo.Téma jsme zásadně vymýšleli na místě, což samozřejmě patřilo k vyskočilovské škole důvěry v kreativitu. Někdy si někdo z nás přinesl téma s sebou, vzpomínám například, jak jednou přišel Ivan Vyskočil rozčílený, že mu někdo v metru zablokoval možnost stoupat po schodech eskalátoru. Měli jsme pro jeho spravedlivé rozhořčení pochopení, a tak se zrodil kulatý stolek na téma „eskalátory“. Samozřejmě nešlo o pravidla pohybu po pohyblivých schodech, ale o metaforu lidských vztahů. Jindy se téma takříkajíc vnutilo samo, například „Co vám říká 1. září“, to když jsme se sešli po prázdninách (tento pořad najdete i v našem výběru, pochopitelně na konci srpna). Podobně neodbytně se prosadila i témata jako „Trapnost“, „Houby a houbaření“, nebo „Podzim“. I ta najdete v letošního výběru.Podstatné ale bylo to, že jsme spolu rozmlouvali po onom skvělém demokratickém způsobu, jaký můžete najít v dobrých hospodách, kdy není důležité, kdo má pravdu. Vždycky šlo především o to, aby se téma vznášelo mezi námi, nad naším kulatým stolkem jako montgolfiéra, pod kterou společně přitápíme a která nám pomáhá vznést se nad přízemnost každodennosti. Někdo myšlenku začal, jiný ji nezištně rozvinul, další pozměnil či proměnil a ještě někdo jiný dokončil. (Nemohu odolat, abych neřekl, že s Ivanem Vyskočilem se létání zdá být tak snadné…) Šlo tedy o čirou radost ze sdílení, kdy se ego vytrácí a je nahrazenou tvořivou hrou imaginace. Ostatně pojem „hra“ měl pro nás zcela zásadní význam a není náhodou, že Kulatým stolkem na téma „Hry a hraní“ jsme letošní vltavskou sérii otevřeli.Ale Kulaté stolky byly svým způsobem také výzvou rozhlasovým posluchačům, aby se naladili na strunu pozapomenutého sousedského „přijďte pobejt“ a znovu objevili možnosti a radosti necenzurovaného plkání o věcech zásadních i zdánlivě efemérních. Tak jako jsme my po léta chodili jednou měsíčně „pobejt“ ve ztichlé večerní budově na Vinohradech, kde jsme si „pouštěli pusu na špacír“, až se kolikrát „ucho divilo, co to huba mluví“, jak říkal Ivan Vyskočil ve werichovském duchu. Proto mě upřímně těší, že se výběr ze „Stolků“ objeví v letním vysílání a že snad něco z té radosti zase dopluje po vltavských vlnách k spřízněným (d)uším.