Létat ve snu a snít v letu
Noviny mají tu vlastnost, že z každé triviality vytvářejí událost, která je další den převrstvena událostí jinou. V případě rorýse obecného je naopak nutné veškeré zprávy spíš bagatelizovat, aby čtenář nebyl šokován, s kým že to vlastně ve městě žije.
Jen si to představte. Rorýs se dokáže pohybovat rychlostí skoro 150 kilometrů za hodinu. Jen se mihne a ještě si u toho píská! Pravidelně vystoupá až do výšek kolem tří kilometrů, pak upadne do mikrospánku, přestane hýbat křídly a padá dolů. Nad zemí se ale včas probudí. No a pak zase vystoupá nahoru a trochu si zdřímne. Zatímco někteří lidé létají ve snu, rorýsi sní v letu. Nalétají toho asi tolik jako středně zkušený pilot letecké společnosti. Necelých tisíc kilometrů denně, kolem dvou set tisíc za rok!
Rorýsi také zvláštním způsobem krmí mláďata: ve vzduchu nachytají pavouky a různý hmyz a smísí je se slinami do výživných kuliček. Ale co když prší a déšť vymyje všechny broučky? To pak mladí rorýsi upadnou třeba na týden do zvláštního druhu spánku, při kterém nemusí jíst. Pak vysvitne sluníčko, obloha se jen začne hemžit pavouky a rorýsi okamžitě ožijí.
Oni vlastně na našem území tráví jen tak tři měsíce do roka. Velmi záhy - už na začátku srpna - zmizí do světa jako téměř absolutní bezdomovci, kteří vzduch potřebují víc než pevný domov.
Na tom jim moc nezáleží. Za socialismu žil rorýs v historickém centru Prahy a v dalších městech. Kapitalistický rorýs se ale přestěhoval na sídliště. S oblibou totiž vyhledává různé štěrbiny na půdách a věžích. Těch bývalo v zanedbaných historických budovách víc než dost. Dnes jsou ale kostely a domy opravené, takže rorýsi se stěhují do větracích šachet panelových domů.
Má to ale jeden háček - při zateplování paneláků jsou větrací otvory často zaslepovány. Je tu ale taky naděje: řada lidí už přemýšlí, jak rorýse na sídlištích udržet. Zkoušejí třeba truhlíky na květiny, které mají zvláštní duté stěny. Pokud si totiž zvyknete na pohvizdování rorýsů a ušlechtilou křivku jejich rychlého, elegantního letu, pak vám bez nich začne v životě něco scházet.
Od rorýse je jenom krok k několika závažným otázkám. První by mohla znít: o jakém výseku světa nás to noviny vlastně informují? Možná bychom se také mohli ptát, proč mravencům, kteří jsou přece v lecčems důležitější než dejme tomu ministr vnitra, není ve zpravodajství veřejnoprávní televize věnován adekvátní prostor. Konec konců vlády odcházejí, ale rorýsi i mravenci bohudík zůstávají.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka