Létat ve snu a snít v letu

3. duben 2006

Noviny mají tu vlastnost, že z každé triviality vytvářejí událost, která je další den převrstvena událostí jinou. V případě rorýse obecného je naopak nutné veškeré zprávy spíš bagatelizovat, aby čtenář nebyl šokován, s kým že to vlastně ve městě žije.

Jen si to představte. Rorýs se dokáže pohybovat rychlostí skoro 150 kilometrů za hodinu. Jen se mihne a ještě si u toho píská! Pravidelně vystoupá až do výšek kolem tří kilometrů, pak upadne do mikrospánku, přestane hýbat křídly a padá dolů. Nad zemí se ale včas probudí. No a pak zase vystoupá nahoru a trochu si zdřímne. Zatímco někteří lidé létají ve snu, rorýsi sní v letu. Nalétají toho asi tolik jako středně zkušený pilot letecké společnosti. Necelých tisíc kilometrů denně, kolem dvou set tisíc za rok!

Rorýsi také zvláštním způsobem krmí mláďata: ve vzduchu nachytají pavouky a různý hmyz a smísí je se slinami do výživných kuliček. Ale co když prší a déšť vymyje všechny broučky? To pak mladí rorýsi upadnou třeba na týden do zvláštního druhu spánku, při kterém nemusí jíst. Pak vysvitne sluníčko, obloha se jen začne hemžit pavouky a rorýsi okamžitě ožijí.

Oni vlastně na našem území tráví jen tak tři měsíce do roka. Velmi záhy - už na začátku srpna - zmizí do světa jako téměř absolutní bezdomovci, kteří vzduch potřebují víc než pevný domov.

Po chvíli přiletěl ještě jednou. Tentokrát se mi do záběru připletli dva rorýsi východoasijští.

Na tom jim moc nezáleží. Za socialismu žil rorýs v historickém centru Prahy a v dalších městech. Kapitalistický rorýs se ale přestěhoval na sídliště. S oblibou totiž vyhledává různé štěrbiny na půdách a věžích. Těch bývalo v zanedbaných historických budovách víc než dost. Dnes jsou ale kostely a domy opravené, takže rorýsi se stěhují do větracích šachet panelových domů.

Má to ale jeden háček - při zateplování paneláků jsou větrací otvory často zaslepovány. Je tu ale taky naděje: řada lidí už přemýšlí, jak rorýse na sídlištích udržet. Zkoušejí třeba truhlíky na květiny, které mají zvláštní duté stěny. Pokud si totiž zvyknete na pohvizdování rorýsů a ušlechtilou křivku jejich rychlého, elegantního letu, pak vám bez nich začne v životě něco scházet.

Od rorýse je jenom krok k několika závažným otázkám. První by mohla znít: o jakém výseku světa nás to noviny vlastně informují? Možná bychom se také mohli ptát, proč mravencům, kteří jsou přece v lecčems důležitější než dejme tomu ministr vnitra, není ve zpravodajství veřejnoprávní televize věnován adekvátní prostor. Konec konců vlády odcházejí, ale rorýsi i mravenci bohudík zůstávají.

autor: Václav Cílek
Spustit audio