Leť, myšlenko, na zlatých křídlech. Národní divadlo uvádí Verdiho operu Nabucco

29. červen 2018

Na scéně Hudebního divadla v Karlíně, kde dočasně hostuje soubor pražské Státní opery, má 28. června první premiéru nová inscenace jednoho z nejoblíbenějších operních titulů – Verdiho Nabucco.

Pod taktovkou hudebního ředitele Státní opery Andrease Sebastiana Weisera se v hlavních rolích představí Martin Bárta (Nabucco), Kristina Kolar (Abigaile), Jana Sýkorová (Fenena), Roman Vocel (Zachariáš) a Martin Šrejma (Ismael). Novou inscenaci režijně připravil proslulý argentinský tenorista José Cura.

Nabucco, Hudebního divadlo v Karlíně

Ačkoliv je Nabucco teprve třetí Verdiho operou, podařilo se mu na biblický námět vytvořit velmi sugestivní dílo. V libretu ho nejprve zaujal začátek žalmu 136 „Va, pensiero, sull’ali dorate“ (Leť, myšlenko, na zlatých křídlech…) a inspiroval ho ke spontánní kompozici sboru, jehož plamenná melodie a rytmus z něj učinily osvobozeneckou píseň zpívanou po celé Itálii. Celou operu pak Verdi dokončil během několika týdnů. Vášnivá hudba díla, pojednávající o osvobození Židů z babylonského zajetí, plně korespondovala s tehdejší náladou italského národa, usilujícího o osvobození z rakousko-habsburské moci a o sjednocení Itálie. Premiéra v milánské La Scale v roce 1842 byla obrovským úspěchem a okamžitě se rozletěla do všech světových operních divadel.

Režisér nové inscenace pražského Národního divadla uváděné souborem Státní opery na scéně Hudebního divadla Karlín José Cura pro Mozaiku uvedl, že Nabucco je jedna z oper, u kterých je důležitý historický background.

Nabucco, Hudební divadlo v Karlíně

Nabucco byl v minulosti inscenován na bezpočet způsobů. Jsou inscenace, které jsou opravdu krásné, ale viděl jsem i několik produkcí, které působily vyloženě směšně. Vzpomínám si na jednu inscenaci v Německu, ve které byli sboristé oblečeni jako včely. A Abigaile byla Včelí královna… Takže je to opravdu choulostivé dílo, protože umožnuje různé manipulace. Chci se při inscenování Nabucca v Praze vrátit k samotné podstatě tohoto díla, které nemíním nikterak znásilňovat. A když si uvědomíme, že to tak dnes prakticky už nikdo nedělá, tak si myslím, že to bude velmi osvěžující.
José Cura

Nabucco, Hudební divadlo v Karlíně

A jak tedy dnes inscenovat toto dílo, kterým Verdi v roce 1842 dobyl tehdejší operní svět, a které dodnes patří k nejoblíbenějším titulům světového repertoáru?

Nechceme z toho dělat za každou cenu nějakou intelektuální záležitost. A zároveň nechceme, aby to bylo zastaralé nebo zaprášené. Rozhodl jsem se, že moje inscenace bude inspirována estetikou ruského malíře, grafika a teoretika umění Vasilije Kandinského. A ta je patrná zejména v kostýmech, které pro nás navrhla italská výtvarnice Silvia Collazuol. Uvidíte na nich výrazné geometrické tvary i výrazné barvy. A s tím souvisí i jednoduchý, tak trochu ostrý, scénický prostor. Když si uvědomíme zákonitosti této estetiky, je jasné, že způsob vedení jednotlivých zpěváků nemůže být veristický, ale musí být také do jisté míry stylizovaný. V partituře jsou momenty, kde mohou být zpěváci přirozenější, mohou se více soustředit na určitou drobnokresebnost ve svém jevištním výrazu. A pak jsou tam také velké scény, kde je nutné se soustředit hlavně na zpěv, ten zkrátka musí být na prvním místě. Jako hudebník moc dobře vím, že musím respektovat nejen své, a to říkám s nadsázkou, režisérské šílenství, ale musím mít na paměti samotnou hudbu. Jedním z nejdůležitějších scénických prvků této inscenace je točna. A to nám umožňuje řadu scénických změn. Těmi překleneme nástrahy, které má v sobě už samotné libreto.
José Cura

Nabucco, Hudební divadlo v Karlíně

V titulní roli se představí barytonista Martin Bárta. Role Nabucca patří k jeho vůbec nejoblíbenějším. „Každá verdiovská role pro baryton je zajímavá jak vokální stránkou, pěvecky, tak i psychologicky. Myslím si, že každý barytonista musí mít Verdiho postavy rád. Nabucco je jedna z klíčových rolí a musím říct, že je to prubířský kámen pro všechny pěvce. U mě má výjimečné místo, protože jsem to v posledních deseti letech zpíval nejčastěji. Ta role se mi pořád líbí, a je to vždy užitečné a přínosné, když se k ní znovu a znovu vracím, dívám se na ni novým pohledem a mám možnost ji interpretovat."

autor: Daniel Jäger
Spustit audio