Lessing odvážně z konvencí vyloupnutý

31. srpen 2004

Nejeden abonent činohry Národního divadla v Brně byl upřímně překvapen, když se v její repertoárové nabídce objevilo drama německého osvícence 18. století, estetika, teoretika umění a filozofa Gottholda Ephraima Lessinga, Emilia Galotti (1772). Slavnou měšťanskou tragédii, která nyní prožívá renesanci na berlínských či vídeňských scénách, známe u nás nejspíše jako titul otevírající počátkem obrození Stavovské divadlo. V Brně se až dosud česky nikdy nehrála.

Pětiaktová, prózou psaná hra, inspirovaná epizodou z díla starořímského historika Tita Livia, vznikla v opozici vůči pokleslé vlně francouzského klasicismu jakožto cílevědomý pokus o vytvoření národní divadelní tradice, předjímající preromantické hnutí Sturm und Drang, protest proti tehdejší feudální zvůli i jako ukázka logicky skloubeného syžetu, v němž dobrovolná smrt z otcových rukou ústřední hrdinku nejen uchrání před mravním zneuctěním, ale v divákovi vyvolává soucítění a katarzi. Martin Dohnal a hostující Martin Kubran nesáhli po starším, knižně vydaném překladu Bohumila Mathesia, ale získali zbrusu nové přetlumočení zkušeného germanisty Václava Cejpka, rektora JAMU a donedávna rovněž kmenového dramaturga Mahenovy činohry. Kompletní znění vhodně nabídli v programovém tisku, ale zásadním způsobem je zkrátili: eliminovali několik postav (rádce Rota, malíř Conti, nájemný vrah Angelo aj.), průběžně redukovali vysvětlující partie, mnohé situace zhutnili a podle očekávání potlačili dobové společenskokritické a politické aspekty a reálie. Třeba uznat, že si až na několik charakterových posunů počínali uvážlivě a únosně. Osvícenská morálka glorifikace nastupujícího měšťanského stavu se tak transformovala v esenciálně nadčasový komorní střet prudkých individuálních vášní, který se odehraje nonstop zhruba za pětaosmdesát minut, aniž by došlo k myšlenkové dezinterpretaci Lessingovy předlohy.

Talentovaný režisér Martin Čičvák má již své zkušenosti s osobitým scénickým uchopením her německé provenience (Büchnerův Vojcek, Brechtův Dobrý člověk ze Sečuanu, Kafkův Zámek, Bernardův Immanuel Kant, Straussova Ithaka), zpravidla razantním a nesentimentálně zgrosteskňujícím. Hostující výtvarník Tom Ciller (víceméně současné kostýmy navrhla Nina Stillmark j. h.) nejprve vystačí s předscénovou kovovou brankou a poté na horizontu s prostými rámy a pohyblivými schůdky v princově letohrádku. Jevištní asketismus a minimalismus se tu snoubí s antikizující monumentalitou. Slovní informaci nahrazují ostrými střihy zkontrastnělé, promyšleně vystavěné a gradovaně rytmizované akce, v citově vypjatých výjevech "zcizované" vtíravým diskotékovým šlágrem. Interpreti jsou důsledně vedeni k necivilnímu, expresivně stylizovanému, vědomě afektovanému, hlasově, pohybově či mimicky nadnesenému projevu. Tento přístup nejlépe vyhovuje dominantní figuře večera, mefistofelskému komořímu Marinellimu, kde Jan Grygar (alternuje Luboš Veselý) neustále balancuje na pomezí zpupně sebejistého, cynického intrikána a šklebivého, služebného šaška, v závěru klidně mopem vytírajícího kaluže dívčiny krve. Napětí mezi ohroženou ctností a přirozenou smyslovostí prožívá půvabná titulní hrdinka Antonie Talackové, složité vnitřní konflikty rozdírají odvrženou a pomstychtivou hraběnku Orsinu (Eva Novotná), pouze v náznaku zůstává možný vztah mezi Emiliinou matkou Claudií (Jana Janěková) a jejím zákeřně zavražděným zetěm, hrabětem Appianim (Václav Vašák). Na dramaturgické zásahy zčásti doplácejí jak zde úspěšný, prvoplánově lehkomyslný svůdce princ Gonzaga (Petr Bláha), tak poněkud matný Emiliin otec, čestný plukovník Odoardo (Jindřich Světnica).

Brněnská inscenace Lessingovy Emilie Galotti

Přes několik diskutabilních momentů brněnská Emilia Galotti ukázala, že zdánlivě antikvovanou klasiku lze nepředpojatému staršímu i neznalému mladému divákovi zpřítomnit s odlehčující extravagancí, avšak bez samoúčelně obrazoboreckých zásahů.

autor: Vít Závodský
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

S hereckými hvězdami poznejte tajemství textu starého dva tisíce let

Ondřej Kepka, režisér a moderátor

Ondřej Kepka

O věrné lásce statečného Chairea a sličné Kallirhoy

Koupit

Román byl napsán pravděpodobně už v prvním století našeho letopočtu a možná dokonce i dříve. Jde o první dochovaný milostný a zároveň i dobrodružný román nejenom antického, ale vůbec evropského písemnictví.