Leopold Vrla: Kořeny

Poslouchejte na Vltavě od 17. srpna 2015 vždy v 11:30. Po odvysílání se jednotlivé díly četby objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstanou tam vždy po dobu jednoho týdne.

Učitel, literární vědec a překladatel z francouzštiny Leopold Vrla (17. 9. 1909 Přílepy u Holešova - 16. 8. 1991 Ostrava) byl široce vzdělaný a moudrý učitel, dlouhodobě se věnoval překládání svých milovaných francouzských autorů (ještě ve vysokém věku překládal Baudelaira, Verlaina či Claudela).

Jako redaktor Jitra, časopisu mladé katolické inteligence, byl trpělivým rádcem mladých básníků. Stručný výčet několika Vrlových knižně vydaných překladů prozrazuje překladatelův vytříbený vkus: J. Maritain - Náboženská kultura (1936), M. Barres - Zahrada nad Orontem (1945), Alain-Fournier - Portrét (1946), H. Pourrat: Příhody z našeho kraje (1946), C. Mayranová - Katedrála (1947), J. Lebrau - Kraj, kde se stýská po stínu (Brno 1948), Luc Estang - Cesta ke svobodě (Praha 1948). V rukopise zůstala řada jeho překladů děl M. Jouhandeaua, F. Mauriaca, A. Rimbauda, M. Jacoba ad., jakož i mnoho statí, studií a článků. Časopisecky publikoval L. Vrla v Akordu, Řádu, Jitru, Vyšehradu, Národní obrodě.

Vzpomínková kniha Kořeny (vyšla péčí Drahomíra Šajtara v roce 1999 v nakl. Tilia v Šenově u Ostravy (1. vydání 1994) líčí život člověka s vysokým mravnímkreditem, vědomého si bohaté tradice prastarých hodnot, které přejímal od svých předků. Z malé starodávné vesnice vzešel učitel a překladatel, který po celý život šířil evropské kulturní hodnoty.

Životní postoj Leopolda Vrly pěkně vystihl editor knihy Kořeny D. Šajtar v poznámce o autorovi: „Jako mladý muž i jako zralý člověk byl plný tolerance, ale byl nesmiřitelný všude tam, kde byl porušován mravní řád, směřoval k jedinému: aby byl jako strom, jehož kořeny jsou v zemi, ale korunu obrací ke slunci, k modrému vesmíru, a smysl svého bytí visí v darech, jimiž rozmnožuje hodnotu po hodnotě jako dílo vysoké etické kultury a nejplnějšího vědomí o poslání člověka, stvořenému k obrazu Božímu.“

Čte: Jan Vlasák

Připravila: Alena HeroutováRežie: Vlado Rusko