Leon Battista Alberti: Nešťastná láska Ippolita Bondelmontiho

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pero, brko, inkoust, historie

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Povídka italského renesančního umělce v podání Otakara Brouska. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Účinkuje: Otakar Brousek
Připravil: Petr Turek
Překlad: Adolf Felix
Režie: Vlado Rusko
Natočeno: v roce 2005
Novela byla převzata z knihy Italské renesanční novely (Praha: Odeon, 1967).

Leon Battista Alberti se narodil v Janově 18. února roku 1404. Studoval rétoriku v Padově a kanonické právo v Boloni. V letech 1428–1432 podnikl několik cest po Evropě, doprovázeje kardinála Albergatiho. Později se usadil v Římě, kde se stal papežským písařem. Musel stejně jako ostatní uprchnout před morovou epidemií do Florencie, kde se zabýval nejen studiem architektury a umění, ale i organizováním literárního života.

Ve Florencii Alberti nezůstal dlouho. Roku 1443 se společně s kurií vrátil zpět na papežský dvůr do Říma, kde se těšil přízni nového papeže Mikuláše V. Nadále vykonával funkci papežského písaře, ale na výzvu papeže se stále intenzivněji věnoval architektonické činnosti. Zemřel v Římě roku 1472.

Jako architekt přinesl Leon Battista Alberti nový směr, který se šířil i za hranicemi Toskánska a ovlivnil několik následujících století. Nová dispozice kostela Sant´Andrea v Mantově spočívá v půdorysu latinského kříže, pouze s jednou lodí a kupolí nad křížením.

Uměleckou problematikou se Alberti zabýval i v traktátech a spisech. Asi nejznámějším dílem je soubor Deset knih o stavitelství. Tímto dílem si Alberti vysloužil přízvisko „moderní Vitruvius“.

Latinskou komedii O milovníku slávy napsal již ve svých dvaceti letech. Její styl byl natolik vytříbený, že ji Alberti nechal šířit pod jménem římského autora komedií Lepida a teprve deset let po jejím dokončení prozradil skutečné autorství. Zásadním dílem italské renesance je čtyřdílný dialog o povinnostech rodičů a dětí, výběru partnerů a vedení domácnosti O rodině.

Albertiho genialita a energičnost znamenaly pro ranou a teprve se rodící renesanci velmi důležitý impuls, který ovlivnil celý její další průběh. Jeho životní optimismus, vitalitu a smysl pro krásu dokazuje i výrok: „Dokud jsou ženy krásné, lidstvo nevyhyne.“

Literární historie uvádí, že novelistická tvorba byla v díle L. B. Albertiho zcela okrajová, ale jeho novelka Nešťastná láska Ippolita Bondelmontiho obstojí i vedle Boccacciova Dekameronu.