Leila Josefowicz: Bergově hudbě se musíte zcela oddat
Jednou z hlavních hvězd této sezóny Symfonického orchestru Českého rozhlasu je americká houslistka Leila Josefowicz, která vystupuje s takovými orchestry, jako jsou Concertgebouw Amsterdam, Berlínští filharmonikové nebo Newyorská a Losangeleská filharmonie. S rozhlasovými symfoniky uvedla dne 9. března Koncert pro housle a orchestr od Albana Berga s podtitulem „Památce anděla“.
Na základě rozhodnutí Bezpečnostní rady státu, kdy vláda zakazuje k dnešnímu dni všechny sportovní, kulturní, náboženské i umělecké akce s účastí nad 100 osob, jsme nuceni toto mimořádné opatření respektovat a s ohledem na vzniklou situaci se druhý koncert SOČRu v Rudolfinu 10. 3. ruší.
Jak byste charakterizovala svůj repertoár?
Už od začátku své umělecké dráhy jsem měla možnost se setkat s opravdu výjimečnými hudebními díly, které patří k tak zvanému klasickému repertoáru. Už ve věku pozdního teenagera jsem ale pociťovala takovou určitou potřebu zabývat se i jinými skladbami, které nejsou tak známé, které se nehrají tak často. Zkrátka skladbami, které jsou svým způsobem bližší dnešku i soudobé hudbě, kterou mám moc ráda, a které se systematicky řadu let věnuji. Je to tedy takový můj směr, který jsem si zvolila.
Jaké místo má ve vašem repertoáru houslový koncert Albana Berga?
Je to jedna ze skladeb, kterým se interpretačně věnuji vůbec nejdéle. Je to opravdové mistrovské dílo hudby dvacátého století. Dokonce si myslím, že je to jedno z nejlepších děl, které kdy bylo napsáno.
Kdy jste se jím začala poprvé zabývat?
Bylo to v době, když jsem byla ještě teenager, a studovala jsem na Curtisově hudebním institutu ve Philadelfii. Mým učitelem tam byl Felix Galimir, který byl původem z Vídně, kde také společně svými třemi sestrami založil v roce 1927 slavný smyčcový soubor Galimir kvartet. A ten například později nahrál Bergovu Lyrickou suitu pod supervizí samotného skladatele. Můj učitel se tedy s Albanem Bergem velmi dobře znal a já jsem byla šťastná, že jsem mohla tento houslový koncert studovat právě s ním. Felix Galimir mne naučil, co je to vídeňský styl, taková ta určitá hudební nostalgie, která se v této kompozici odráží, a samozřejmě mne učil i specifické technice, kterou ke správné interpretaci tohoto díla potřebujete znát… Nicméně poslání této skladby je natolik hluboké, že se jí, když ji hrajete, musíte zcela oddat.
Houslový koncert byl věnován "památce anděla", dceři architekta Waltera Gropia a Almy Mahlerové. S jakými pocity tuto skladbu hrajete? Co se ve vaší duši při hře odehrává?
Bylo to Bergovo rekviem za tuto osmnáctiletou dívku Manon, ale i za sebe samotného, takže je to dvojité rekviem. Je to opravdu silná skladba, která se dotýká vašeho těla, vaší duše. A má to vlastně i rozměr smíření, vzkříšení… Když zazní zharmonizovaný bachovský chorál. Je v tom tedy i něco existenciálního.
Jak vnímáte vaši spolupráci se symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a především s jeho šéfdirigentem, Alexandrem Liebreichem?
On je opravdu skvělý. Už jsme se dříve společně setkali při třech jiných projektech a moc ráda na to vzpomínám. Alexander Liebreich zná dokonale Bergovu partituru, její nuance, vše má absolutně pod kontrolou. – A orchestr? Ten je nesmírně vstřícný a zároveň pracovitý. Tato skladba má velmi unikátní hudební jazyk a opravdu není pro hráče jednoduchá. Není to zkrátka standardní, běžný repertoár, který hrají denně. To opravdu ne. A to stejné – v případě této skladby – platí i pro jiné orchestry. Musíte se opravdu soustředit, aby vše vyšlo, tak jak má. A už zkoušky naznačily, že mne v Praze čeká s tímto skvělým orchestrem a dirigentem výjimečné vystoupení, na které se velmi těším.
Součástí koncertního programu je ještě předehra k opeře Rozbitý džbán od Viktora Ulmanna a Symfonie číslo 1 c moll Johannesa Brahmse. Rozhlasové symfoniky řídí jejich šéfdirigent Alexander Liebreich. Záznam koncertu si můžete naladit na rozhlasových vlnách – ve středu 11. března od 20 hodin na stanici Český rozhlas D-dur.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
