Láska za časů Cabrery Infanteho. Tři truchliví tygři na bujaré pouti Havanou
Knihy Guillerma Cabrery Infanteho dodnes nesmějí vycházet na jeho rodné Kubě, sám autor prožil dlouhá léta v londýnském exilu. O lásce k Havaně i krásným ženám se přesto vyznával v desítkách svých děl. Jedno z nich, román Tři truchliví tygři, nedávno vydalo nakladatelství Fra v překladu Anežky Charvátové.
„Guillermo Cabrera Infante (1929–2005) byl až do své smrti jeden z nejvtipnějších, nejsvobodomyslnějších, a proto i nejvíce podvratných kubánských spisovatelů,“ čteme na obálce románu Tři truchliví tygři. Co charakterizuje jeho styl, řazený k novému hispano-americkému románu, objasňuje Anežka Charvátová: „To je vlna latinsko-amerických románů, kterou začal v roce 1963 Mario Vargas Llosa svým vydáním románu Město a psi, s nímž má leccos Guillermo Cabrera Infante společného, mimo jiné útržkovitost, mozaikovitost, nejednoznačnou identitu postav, kterou čtenář pochopí až teprve na konci, když přečte celou knihu. Řekla bych že, to je pokus uchopit celou složitou latinsko-americkou zkušenost nějak nově, v celé její komplexnosti, ale zároveň přinést do literatury současný způsob vyjadřování a problémy současného člověka.“
Kdo jsou „Tři truchliví tygři“?
Literární pásmo o objemném a nesmírně komplexním románu, který vydal kubánský spisovatel Guillermo Cabrera Infante v roce 1967 a který vyšel česky téměř o půl století později. On-line k poslechu do soboty 25. listopadu 2017.
Tematické okruhy, z nichž Guillermo Cabrera Infante čerpá, jsou podle překladatelky především lidská samota, snaha po nalezení vlastní identity, láska: „A tehdy se také hodně psalo o příslušnosti k určitému národu, co znamená nejenom identita osobní, ale i, řekněme, národní.“ Jsou tato obecná témata charakteristická pro celé dílo kubánského autora? Napsal kolem dvou desítek knih, v českém překladu prozatím známe dvě: „V češtině vyšla kniha s názvem Přelétává nymfa, v Překladu Petra Zavadila ji vydalo nakladatelství Paseka, a nyní Tři truchliví tygři. U těchto dvou je spojujícím tématem láska staršího muže k velmi mladé dívce. Ale také jakási mužská ješitnost, schopnost perlit slovy, aby oslňovali mladé dívky. Ty jsou jejich protihráči, zpravidla takové trošku hloupoučké a naivní, s hezkou tvářičkou, ale s inteligencí už to není tak slavné.“
Stylisticky je hlavním pojítkem všech prací nesmírná hravost jazyková
„V jeho jazyce je vynalézavost, zaměření na mluvu, na to, jak se mluví, a to konkrétně na Kubě.“ Že je text vyznáním jazyku, lásce, životu, Havaně, to bývá předesíláno, není to ale jen souhrn reflexí, spíš zážitků, povídek, příběhů, jde skutečně o román? „Je to jednoznačně komplexní útvar, román, kde se všechno nakonec propojí. Můžeme zpočátku některé ty pasáže číst jako jednotlivé příběhy, ale celkový smysl jim dá opravdu až celek, takže rozhodně a jednoznačně, v mých očích, to je román. Je to podobné, jako jehličky na válci starého fonografu, které nakonec vydají krásnou melodii, byť možná zpočátku působí chaoticky. Však také ta kniha má zachycovat stav současného, nejednoznačného světa. Ale ten chaos má nějaké uspořádání, které tam čtenář nakonec najde.“