Láska mezi kupkami sena
Shakespearova komedie Jak se vám líbí nepatří právě mezi současných autorových hraných "top ten". Zřejmě především proto, že dnes se kdysi tak populární pastorální žánr jeví jako přežitek. Hra však skýtá mnohé dobré herecké příležitosti a je hlavně výzvou, jak dnes životaschopně interpretovat žánr, kde se to jen hemží pastýři a pastýřkami, šťastnými a nešťastnými láskami, záměnami a nedorozuměními. Svou interpretaci Shakespearovy pastorály převedl do trojrozměrné divadelní podoby v Divadle Na Fidlovačce režisér Juraj Deák.
Pastorální žánr byl po dlouhá staletí oblíben. Zejména panstvo si idealizovalo představu pastýřů, kteří podle nich žijí v rajské přírodě a celý den se bezstarostně baví hrátkami v milostných n-úhelnících. V základu však stojí dávná touha člověka po neposkvrněné ideální přírodě symbolizující lidskou přirozenost a svobodu, jež je také místem k rozjímání a únikem z civilizovaného světa.
Co nám nabízí inscenace Divadla Na Fidlovačce? Režisér situoval první část, odehrávající se v civilizovaném světě vládců a jejich paláců, do zdánlivě idylické doby první poloviny 20. století. Pod dokonalými obleky, napomádovanými účesy a perfektně zastřiženými kníry pánů a extravagantními, leč dokonalými róbami dam se skrývají intriky, zlo a zkaženost. Atmosféru odlidštěnosti a chladu v lidských srdcích umocňuje "studené" nasvícení a strohý mobiliář. Nelze se divit, že odsud hrdinové prchají do zdánlivě ideální přírody. Posun v této rovině funguje a poukazuje tak na všeplatnost Shakespearovy hry, která dovede trefně promlouvat i v dnešním světě, aniž by působila jako muzejní veteš.
Obdobně životaschopná interpretace rajské idyly Ardenského lesa se bohužel nekoná. Místo ní jsme svědky selanky mezi lány obilí i s vlčími máky (kde se tu v lese berou?), kašírovanými ovcemi a závěrečným živým obrazem s bílým jelenem v nadživotní velikosti, ověnčeným bohem Hymenem s celým zástupem holdujících statistů.
Odlišnost obou znázorňovaných světů se samozřejmě netýká jen výtvarného pojetí. Také herectví se v druhé polovině poněkud proměnilo. Pokud se v některých výstupech v první části dala tušit určitá fraškovitost, v druhé části tento postup zcela ovládl jeviště. Vrcholem v tomto smyslu je pasačka koz Audrey (alternují T. Kupcová a M. Šťastná), která působí jako vystřižená z nějaké amatérské fraškovité inscenace. Jejím partnerem je zamilovaný Šašek (Petr Rychlý), který naopak velmi příjemně překvapil. Podařilo se mu vyhnout se obvyklému nešvaru hereckých hvězd obsazených v komických rolích a kupodivu na sebe nestrhnul pozornost publika a nezrušil tak souhru ansámblu. Nebojí se ze sebe udělat blázna i po stránce fyzické. Nakloněné a rozesmáté publikum nezneužívá a zůstává čistě v prostoru vyhrazeném rolí. Célie (Iva Pazderková) hraje především svým výrazným zjevem, který rozhodně upoutá. Její vysoká štíhlá postava, dlouhé nohy, blond vlasy a poněkud tupý výraz předznamenávají polohu komické krasotinky. Efekt je posílen ještě tím, že svou výškou vždy na jevišti vyčnívá. I tato postava, v první části provokativně dvoulomná - komická a zároveň charakterní -, se však v druhé polovině zvrtne v pouhou karikaturu. Ani v této inscenaci nepřijdeme o obligátní soulož, která zřejmě v lidové zábavě nesmí chybět. A jsou to právě Céliiny nekonečně dlouhé nohy, jež se rytmicky pohupují vzhůru v obilí.
V rolích ústřední milenecké dvojice nekompromisně zaujme více ženská hrdinka Rosalinda (Zuzana Vejvodová), jíž je Orlando v podání Dennyho Ratajského pouhým nahrávačem. Nelehkou dvojroli Rosalindy a Ganyméda, za něhož se hrdinka vydává, zvládá herečka opět za cenu jisté fraškovitosti. Zde ovšem její přehrávání má jistý smysl. Křehká dívka v mužské roli podává zároveň parodii mužnosti.
Nová inscenace Divadla Na Fidlovačce je charakterizována jistou dvojakostí. Odvážné režisérské vykročení v podobě svébytného inscenačního postupu v první části hry je razantně zbržděno tuctovou veseloherní selankou scén z Ardenského lesa. Jako by odvážný krok v divadle, kde je každý divák váženým zákazníkem, musel být rychle zahlazen líbivou úlitbou publiku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
