Ladislava Košíková, choreografka: „Ukaž mi, jak se hýbeš, a já ti řeknu, jaký jsi“

30. leden 2017

Tohle byla jedna z prvních vět, kterou jsem od profesorky Ladislavy Košíkové kdy slyšel, a připomněli jsme ji také hned v úvodu našeho vysílání. Tahle teze sahá svými kořeny až na pomezí renesance a baroka.

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

A paní Laďka jí s nadšením vštěpuje svým studentům. Ať už na seminářích lidového tance na brněnské JAMU, na hodinách taneční výchovy na Konzervatoři Brno, při výuce gestiky a pohybu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně či na ZUŠ v Uherském Hradišti.

Jako pověstná červená niť se životem Ladislavy Košíkové vine inspirace hudbou Bohuslava Martinů. Před několika lety připravila pro Smetanovu Litomyšl scénické ztvárnění jeho Kytice, v roce 2014 uplatnila své hluboké znalosti lidového tance a lidové tanečnosti, když jevištně zpracovala Martinů Izaiášovo proroctví, Polní mši a Horu tří světel. A témuž autorovi se věnovala i se studenty brněnské konzervatoře v projektu Kytice – Z kvítí vonného i býlí hořkého, kde k Martinů připojila také melodramy Zdeňka Fibicha:


U menuetu – ačkoli jde o třídobý tanec – se v tanečních variacích dávají akcenty na druhou a šestou dobu. Žádné raz-dva-tři, dva-dva-tři. Akcenty jsou tu v dvojtaktí, protože taneční krok menuetu je na šest dob. A toto poznání má reciproční vliv na interpretaci barokní instrumentální hudby. V baroku byl prostě tanec neoddělitelnou součástí života. Každý šlechtic, každý dvořan, musel umět všechny základní tance. Neexistovalo, aby někdo neuměl. V baroku se říkalo: „Ukaž mi, jak se hýbeš, a já ti řeknu, jaký jsi.“ Konečně, i sám Král Slunce Ludvík XIV. si prý každé ráno místo rozcvičky zatančil dva menuety a jednu gavotu.

„Mým cílem je naučit studenty celistvě vnímat práci na jevišti optikou pohybu. Když chceme scénicky ztvárnit kantátu nebo melodram, musíme dát slovu určitý výraz i pohybem. Třeba jsme si povídali o tom, jak asi mohl vypadat člověk chodící pod vodou… A výsledný tvar byl dílem nás všech! Studenti si sami vytvořili pohybové schéma podle pocitu, který jsme ji navodili my, pedagogové. Fibichova programní hudba tu navíc skvěle slouží jako prostředek k dobré orientaci ve výrazových možnostech a ke vnímání hudby jako celku.“

Na Letní škole barokní hudby v Holešově vede Ladislava Košíková pohybové semináře pro zpěváky a instrumentalisty:„Je to tradičně trošku nervózní. Ale na to, že to jsou netanečníci, kteří se s tancem na těchto kurzech setkali poprvé, podávají velmi dobré výkony. Na věc jsou natěšení a jejich nadšení a radost z celé slavnosti, kterou si oni sami pořádají, jsou nakažlivé.“

Mluvili jsme i o specifikách barokního tance, což je pro žáky a studenty tanečních seminářů velké novum: „Musí se vpravit do barokních póz a pohybů, které jsou odlišné od dnešních východisek, jsou do určité míry konzervativní. Ale čím více se o to muzikanti a zpěváci snaží, tím více zpětně porozumí baroknímu zpěvu a hudbě!“

Platí to ale i pro samotné kolegy, ostatní vyučující na barokních kurzech, kteří se sem tam tanečních hodin také účastní. K baroknímu tanci se mnozí z nich dostali právě až zde. A ani oni nezanedbávají přípravu; důležitá je chůze, důležité je prý také při vypjatých scénách umět pořádně zařvat.

Do svých oborů si pak všichni odnášejí cenné zkušenosti. Jak v dirigentské, tak ve sbormistrovské činnosti se neustále potkáváme se svitami jako se sériemi tanců.

Čtěte také

Spustit audio