Ladislav Klíma: Vlastní životopis. Mezi hnusem světa a ideálem věčnosti
Ladislav Klíma (1878–1928), jeden z nejvýznamnějších českých filosofů, slovy Jana Patočky „náš první, předčasný myslitel absurdity“, sepsal text s názvem Vlastní životopis v únoru 1924. Původně byl patrně zamýšlen jako příspěvek do Sborníku vlastních životopisů žijících českých myslitelů, který tehdy připravoval profesor sociologie na Masarykově univerzitě v Brně Inocenc Arnošt Bláha. Poslouchejte online po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Přípis, který Klíma od Bláhy obdržel v lednu 1924, dal nesporně popud k poznámkám věcným a chronologickým, které byly publikovány v přílohách. Že nejde o pouhý text příležitostný, o tom svědčí deník Miloše Srba, kde se dočteme v záznamu z 12. června 1921:
Klíma mi říkal, že sám zamýšlí napsat stručně svůj životopis, aby pro případ, že by se po jeho smrti o něm mluvilo, byl zde autentický doklad o jeho životě. Rukopis tohoto životopisu že by uložil u mne se závazkem, že ho dám uveřejniti po jeho smrti, bude-li se o osobu Klímovu jeviti zájem; kladl důraz, aby v tom případě byl uveřejněn beze všech změn. Slíbil jsem.
Definitivní verze autobiografie pro Sborník, jejíž čistopis je datován 28. 4. 1924, vyšla nakonec za Klímova života s titulem Moje filosofická zpověď na pokračování v sociálnědemokratickém deníku Nová svoboda (květen–červen 1925) a knižně pak pod názvem Moje filosofická konfese v knize Vteřina a Věčnost (1927).
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Margaret Atwoodová: Příběh služebnice. Románová dystopie, ze které mrazí
-
Tracy Letts: Zabiják Joe. Kultovní klasika americké coolness dramatiky a úspěšný film
-
Ludvík Vaculík: Stará postel. Fascinující intimní próza připomíná 100 let od narození autora
-
Karel Poláček: Hostinec U kamenného stolu. Tragikomické příhody z jednoho lázeňského městečka
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
