Labyrintem revoluce

23. březen 2004

Labyrintem revoluce se prodírá Jiří Suk ve své objemné, pětisetstránkové knize, vydané loni v nakladatelství Prostor. A není to revoluce ledajaká, je to ta, která se sama nazvala sametovou nebo něžnou, jak nám autor připomíná hned v první větě, a ke všemu ještě to je revoluce, o které se vede spor, zda revolucí vůbec byla.

Oxfordský historik a přímý svědek pražských událostí z konce roku 1989 Timothy Garton Ash raději proto s ironickým nadhledem anglického intelektuála razil novotvar či spíše patvar refoluce, aby naznačil tu podivnou směsici reformy a revoluce. A pražský rodák, francouzský politolog a historik Jacques Rupnik, jen prostě konstatoval, že k Čechům se slovo "revoluce" jaksi nehodí. A co tedy na to Jiří Suk? Na počátku svého výkladu si tuto otázku samozřejmě klade, ale neodpovídá na ni jednoznačně. Pojem revoluce, pravda, užívá, ale ponejvíce jako badatelskou hypotézu. A věren své profesionální poctivosti, přiznává, že odpověď nenašel, neboť - citujeme ze strany 34 - "v mnohém zůstává tahle revoluce po třinácti letech záhadou". Takové přiznání je nutné ocenit. Jiří Suk tím říká rezolutní ne tomu nabubřelému a hrdopyšnému postoji těch, co rádi vynášejí nad minulostí rozsudky a pro něž je v ní všechno jasné, černé nebo bílé, dobré nebo zlé.

Labyrintem revoluce

O čem jeho kniha vlastně je? Autor v podtitulu Aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize naznačuje, že v ní chce co možná nejzevrubněji zkoumat děje, které odstartovaly onen jakoby zpětný pochod "od socialismu ke kapitalismu", a dává přitom najevo, že to bylo drama se vším všudy (nejen proto, že jednou z hlavních postav byl světoznámý dramatik), tedy že mělo své herce, jejichž výstupy tvořily až neuvěřitelné zápletky, a všechno dohromady mělo napínavý spád. Přitom ten podtitul ještě rozšiřuje časovým vymezením od listopadu 1989 do června 1990 a činí tak plným právem, neboť revoluce se uzavírá až tím, co si kladla jako jeden z hlavních cílů - totiž svobodnými volbami.

Kniha se dělí do dvou, rozsahem přesně stejných částí. První, Intelektuálové a revoluce, se zabývá vznikem Občanského fóra v listopadu, průběhem jednání u "kulatého stolu" a vrcholí volbou Václava Havla prezidentem na samém konci prosince, druhá, Občanské fórum jako aktér systémové změny, sleduje úsilí o udržení dynamiky událostí v první půli roku 1990. Jiří Suk, historik mladší střední generace, "vyučený" ve vědecké dílně Prečanova Ústavu pro soudobé dějiny, se vyznačuje vlastnostmi potřebnými pro úspěch v jeho oboru: dokáže spojit důkladné pramenné studium s kritickým myšlením, nebojí se doplnit metody historické práce pohledy inspirovanými sociologií, politologií, psychologií, takže dějiny se mu jeví především jako jednání konkrétních lidí, a to vše korunuje schopnost srozumitelného výkladu, jemuž odpovídá i velmi slušná úroveň slovesného ztvárnění.

Knih o naší nedávné minulosti, té, která ještě bezprostředně sahá do toho, v čem žijeme, je zatím málo. Sukova kniha je prvním pokusem o celkový pohled na to, co jsme si navykli označovat za listopadovou revoluci, a hned pokusem velmi zdařilým. Nedává sice hotové odpovědi na otázky, jež si někdy klademe, ale rozkrývá složitost jevů, které bývají často zjednodušovány. A představuje ony aktéry revoluce, Havla, Pitharta, Klause, ale také Čalfu nebo Adamce, jako živé lidi, chybující a pochybující, s větší či menší mírou životní a politické zkušenosti, duchem velké, prostřední i malé. Ne naposled najdeme v té knize i překvapivá zjištění o původu nejednoho z dnešních jevů, s nímž si nevíme rady.

Recenze Roberta Saka

Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.

autor: Hana Krejčová
Spustit audio