Kytarová jednička: Sharon Isbin
Bream, Williams, Leo Brouwer, Pepe Romero či vloni před Vánocemi zesnulý John Duarte - to je jen několik jmen ze světové kytarové špičky, jejichž nositele jsme v minulosti také uvítali na nejstarším a největším domácím hudebním festivalu. Veskrze mužskou hegemonii kytarových virtuosů narušila v posledních pětadvaceti letech uhrančivě krásná americká černovláska Sharon Isbin, kterou na letošním Pražském jaru uvítáme poprvé.
Dcera inženýra chemie z Minnesoty se ke kytaře dostala v devíti letech úplnou náhodou během rodinné dovolené v italském Varese. Otec tam jejímu staršímu bratrovi zaplatil kurz u vyhlášeného pedagoga Aldo Minelly, ale když hoch zjistil, že ho nenaučí hrát to samé, čím mu imponovali Elvis Presley a Beatles, zaujala jeho místo Sharon.
Její raketový vzestup mezi kytarovou extratřídu začal vedle studií na Yaleské univerzitě absolvováním několika mistrovských kurzů, včetně kurzu u kytarového patriarchy Andrése Segovii, prvními cenami v soutěžích v Torontu, Mnichově a posléze absolutním vítězstvím v soutěži královny Sofie v domovské vlasti kytary - ve Španělsku - v roce 1979. Tehdy poprvé pozval mladičkou Sharon do svého domu nevidomý skladatel Joaquín Rodrigo, autor nejslavnějšího novodobého kytarového díla Concierto de Aranjuez. Sám považoval Sharoninu nahrávku svého "majstrštyku" z roku 1991 za jeho referenční snímek. Ačkoli zemřel v požehnaném věku bezmála osmadevadesáti let, už se nedožil její poslední, třetí verze koncertu s Newyorskými filharmoniky, která vyšla letos v lednu jako vůbec první zvukový snímek, na němž se věhlasné těleso spojilo se sólistou na kytaru.
V obsáhlé diskografii umělkyně ostatně září jako klenoty celá řada titulů. Mezi odborníky se těší mimořádné vážnosti Sharonin komplet transkripcí Bachových suit pro loutnu na značce Virgin Classic. V roce 2001 získala v kategorii sólových recitálů cenu Grammy za kompakt Dreams of World s osmi premiérami skladeb soudobých autorů, o dva roky později převzala stejný Zlatý gramofonek také v kategorii "sólový výkon s orchestrem" za premiérové snímky jí dedikovaných koncertů Tan Duna a Christophera Rouse (obojí Teldec). Ještě před vydáním nové verze Rodrigova koncertu figuroval její disk Play Baroque Favorites s Curyšským komorním orchestrem šestnáct týdnů na žebříčku deseti nejprodávanějších desek s klasickou hudbou v týdeníku Billboard.
Na Pražském jaru budeme mít možnost vychutnat fascinující hru Sharon Isbin hned dvakrát. V pátek 27. května vystoupí na samostatném recitálu, kde kromě dalších jí věnovaných skladeb přednese také jedno z posledních děl, které pro ni zkomponoval britský kytarový mág John Duarte, Joan Baez Suite na motivy písní slavné folkové písničkářky. O dva dny později uvede s Pražskými symfoniky ve Smetanově síni českou premiéru cenou Grammy ověnčeného koncertu Tan Duna, alegorického hudebního obrazu starobylého čínského pohřebního rituálu se stylizovanými ohlasy zvuků a hráčské techniky na čínský strunný drnkací nástroj pipa. Do třetice bude mít odborná veřejnost a studenti možnost setkat se s umělkyní, která mimochodem nahrávala také s Laurindo Almeidou, jazzovými kytaristy Herbem Ellisem a Stanleym Jordanem či rockerem Stevem Vaiem, na kytarové dílně, kterou hodlá uspořádat 1. června na Hudební fakultě AMU.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
