Kůrovec

8. únor 2006

Kůrovec rozhodně není náš spojenec, přesto na Šumavě spojuje značně rozlehlou část lesa, kterou jinak dělí státní hranice. Protože za totality nikdo z nás nemohl vystoupit nejen na Roklan (1453 m), Luzný (1373 m), Svaroh (1334 m) nebo pouhý Ostrý (1293 m), téměř jsme podlehli dojmu, jako by západní hranice vskutku byla obranným valem a nebýt jí, z Bavorska by se na nás vylily močály, rašeliniště a bahniska, řítila by se k nám skaliska nebo by nás zachvátil neproniknutelný prales. Jsou-li v něm stezky, vedou do záhuby nebo rovnou do landsmanšaftu. Teprve po odstranění hraničních zátarasů jsme mohli vidět, že příroda na tak dramatické rozdělení světů nikdy nepřistoupila.

Díky kůrovci došlo k dalším sblížení. Zejména z vrcholu Luzného nebo Roklanu se každý může přesvědčit, že uschlé zurážené pahýly stromů nejenže ční spravedlivě na obou stranách, ale stejný je i podrost, který nebýt kůrovce by pod větvemi nebyl vidět. Pohled na mrtvý les kupodivu není pochmurný, ale spíš dojemný: Každý návštěvník česko-bavorské rezervace vidí, jak se příroda sama tuží.

Přesvědčili jsme se o tom nedávno, mrzlo až praštělo. Z bavorské strany jsme vystoupili na Luzný. Mírná homolovitá hora je završena asi tak šedesát metrů vysokou kamenitou kupou, která toho dne, v inverzi, vystupovala nad mírně kadeřavou rubovou nebo odvrácenou stranu mraků. Podobaly se moři s viditelným zakřivením Zeměkoule. Z vln temně čněly hřbety velryb; a kde byl vysílač nebo věž, šlo spíše o ponorku. Člověk se na chvíli mohl svléci i do trička. Zatímco my vylezli sotva dechu popadajíce, Němci pěkně zvesela, jejich děti hopkající.

Náš výstup však nebyl turistický, ale publicistický: Zaměřili jsme pohled na českou stranu, do údolí Luzenského potoka, podél něhož vede od Modravy stará kupecká stezka. V sedle zůstal u ní historický hraniční kámen, tzv. modrý hraniční kámen je opodál. I z bavorské strany sem přirozeně vede stezka, po níž lidé smějí chodit. Z české strany je vstup zakázán, a to do celého území už od chaty pod Březníkem. A je to zákaz tuze přísný, takříkajíc neformální.

O tom jsme se přesvědčili loni na podzim - bylo asi pět centimetrů sněhu a asi pět stupňů pod nulou. K historickému hraničnímu kameni jsme vyšli po staré cestě mělkým údolím Luzenského potoka, kudy putovávalo i plátno, sůl a drahé koření. Od historického kamene jsme byli téměř na dohled, když nás ve sněhu vystopoval, dostihl a pětisetkorunovou pokutou postihl mladý strážce Šumavského národního parku. Zkoušeli jsme na něj tasit mikrofon, ale nesmlouvavě nás eskortoval zpět údolím Modravského potoka. Jak nás hnal svinským krokem, pořád jsme se ptali, proč se tam vlastně nesmí? Proč se tam, u sta hromů, nesmí? - Dokola tvrdil, že je to prostě v rezervaci zakázáno, ale když jsme naléhali pořád a pořád, konečně jako starý pohraničář dodal, že cesta jest tam velmi nebezpečna, co chvíli se může vyvalit močál, zavalit nás rozeklaná skaliska nebo nás dozajista zachvátí uschlých pahýlů landsmanšaft.

autor: Ondřej Vaculík
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Nenechte si ujít kouzlo staré Číny s Hankou Maciuchovou

Ondřej Kepka, režisér a moderátor

Ondřej Kepka

Tajný deník čínské císařovny

Koupit

Románové zpracování životního příběh císařovny vdovy Cch'-si, která se jako mladá dívka Jehonala stala konkubínou císaře a díky mimořádné inteligenci, intrikám i krutosti dokázala postupně vystoupat na vrchol a na půlstoletí se stát faktickou vládkyní Číny.