Kudy do světa "novejch baráků"

Je nejlepší stavbou posledních deseti let nenápadná kaplička v Jestřebí, pražské divadlo Alfred vestavěné do holešovického dvorku nebo nový terminál ruzyňského letiště a palác Syner v Liberci? V posledním týdnu se v Praze sešly dvě výstavy zabývající se současnou českou architekturou. Obě se vyhýbají žebříčkování, ukazují stavby a říkají člověku: vyber si sám. Časopis Architekt umístil svoji expozici do velkého stanu na Můstku, ale Praha je jen jednou ze zastávek putovní výstavy. Vystavovatelé uvádí, kdo jsou odborníci, kteří vybírali, a označili u každé stavby autora nominace. Navíc připojili názory kulturních osobností (např. Ivana M. Jirouse, Mario Klemense, Zuzany Navarové, Petra Lébla a Erazima Koháka). Šéfredaktor Architekta Jiří Horský říká, že se nebojí ani ostrých reakcí návštěvníků. (Takže řvěme, jinak v tom pak budeme muset žít.) Podivné je, že výstava na Pražském hradě prezentuje některé shodné objekty stejnými fortografiemi! Vypadá to, že si pořadatelé nedali moc práce, do terénu nevyráželi a při studování časopisů museli logicky narazit na Architekta - pořadatele konkurenční výstavy. No, snad alespoň kvalitní fotografie přispějí k tomu, že se návštěvník bude lépe orientovat v hypermarketové (ne, to si dělám legraci) a administativní architektuře. Pražák si pro sebe srovná hrůzy jako hotel Don Giovanni a "palác" Myslbek s pochopením smyslu stavby u Divadla Archa a Městské knihovny v Praze (rekonstrukce).

Důležitější než dekonstruktivismus, postmoderna, klasicizující funkcionalismus, racionální minimalismus, ... je prosté estetické srovnání. I když při pohledu na sídliště Hvězda - Petřiny (Vlado Milunić) a Nové Butovice (Tomáš Brix) je srovnání s Prosekem asi zbytečné. Ale ten pohled je důležitý. Baráky samotné se totiž špatně vystavují.

Česká architektura 1989 - 1999 očima kritiků. Praha - Václavské náměstí (do 17.10.2000) Současná česká achitektura - jen stavby. Praha - Tereziánské křídlo Pražského hradu (do 29.10.2000)