Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – Cesta intelektuála k popravišti
S Marií Koldinskou o životě a díle českého šlechtice, cestovatele, autora známého cestopisu o putování do Svaté země a do Egypta, skladatele, účastníka odboje českých evangelických stavů proti Habsburkům. Kompozici ukázek z Harantova životopisu, jeho vlastní literární a hudební tvorby, dobových pramenů a beletristických zpracování poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Je to právě 400 let, co se na pražském Staroměstském náměstí udála podívaná, která byla přesně tak děsivá, jak děsivá být měla. Hromadné popravě dvaceti sedmi „českých pánů“ mečem kata Mydláře se nevyhnul ani šlechtic, dvořan, diplomat a válečník Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic.
Právě osobnosti tohoto muže, který žil v letech 1564–1621 a nepatřil ani mezi radikální vůdce stavovského povstání, ani k rozhodným obhájcům přijímání pod obojí, věnovala svou rozsáhlou práci Marie Koldinská. Tragická dramatičnost, již Harantově postavě přisoudila (spíše intuitivně) historická a literární tradice a již vnímá i soudobý čtenář, je jednou z krutých zlomyslností dějin, je dramatem zrazeného přátelství, kdysi zpečetěného poutí do Svaté země, přátelství mezi Kryštofem Harantem, končícím život pod katovým mečem, a Heřmanem Černínem z Chudenic, přihlížejícím popravě z křesla soudce. O čtyři roky později se Černín žení s Harantovou vdovou.
Neexistence rodového archivu Harantů z Polžic a Bezdružic se na autorčině líčení pranic nepodepsala: prameny, ať archivní či editované, které byly k dispozici již předcházejícím generacím historiků, dobové paměti, deníky, památníky, soukromou korespondenci, Harantova vlastní literární a hudební díla podrobila Koldinská novému zkoumání a důkladně je vytěžila. Pracovala s rozsáhlým korpusem odborné literatury, ba i s díly literatury krásné, věnované osudům jmenovaného českého pána – závěrečná kapitola knihy, nazvaná Život po životě, zkoumá obraz, který po Harantově smrti vytvářela odborná literatura, beletrie, divadelní hry i filmová tvorba.
Výsledkem tohoto badatelského úsilí je poutavé vyprávění, sledující hrdinu příběhu od jeho dětství (zde bylo, vzhledem k značné torzovitosti pramenů, nutno pracovat s analogiemi), od jeho pobytu coby pážete na dvoře Ferdinanda Tyrolského v Ambrasu, který mladému šlechtici nahradil tehdy běžné kavalírské jízdy, přes účast na protitureckém tažení až po první cestu, na níž se vydal s Heřmanem Černínem zjara roku 1598.
Čtěte také
Cílem byla Svatá země. Cesta do ní, vlastní pobyt i cesta zpět byly více než dobrodružné. Přátelství, stmelené společně prožitým nebezpečím a útrapami, se zdálo být nerozbitné. Doba strávená ve službách Rudolfa II. patřila nepochybně ke šťastným obdobím Harantova života. Jeho další kariérní postup zmařila katolická klika a smrt císaře znamenala konec služby u dvora. Povstání z roku 1618 se stalo předehrou k tragedii Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic.
Související
-
Ta hodina ponížení a žalosti. Poslechněte si Souzvuk básníka a spisovatele Rudolfa Matyse
Pořad uvádíme jako vzpomínku na právě zesnulého Rudolfa Matyse, dlouholetého redaktora literární redakce Českého rozhlasu, spisovatele a básníka.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka