Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – cesta intelektuála k popravišti

Portrét Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic
Portrét Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Marii Koldinské se podařilo napsat vynikající životopis raněnovověkého šlechtice-intelektuála. Lze chápat jeho popravu jako potvrzení mnohem pozdějšího výroku francouzského publicisty Juliena Bendy, že vstup intelektuála do politiky je zradou na něm samém? Těžko říci, každopádně je možné, že sedmapadesátiletý Harant se mohl ještě řadu let věnovat užitečné činnosti hudebního skladatele a spisovatele. Poslouchejte on-line po dobu jednoho měsíce po odvysílání.

Kompozice ukázek z Harantova životopisu, jeho vlastní literární a hudební tvorby, dobových pramenů a beletristických zpracování.

K nejznámějším událostem českých dějin patří poprava 27 „českých pánů" mečem kata Mydláře, hrůzné divadlo předvedené na Staroměstském náměstí 21. června roku 1621. Ne každý si dokáže vybavit jména těchto nešťastníků, nicméně alespoň tři dá dohromady i zcela průměrný maturant: jméno starého rytíře Václava Budovce z Budova, lékaře Jana Jessenia a konečně jméno rytíře povýšeného do šlechtického stavu, cestovatele, spisovatele a hudebního skladatele Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic.

Poprava 27 českých pánů na Staroměstskémk náměstí (dobová rytina)

Právě osobnosti tohoto muže, který žil v letech 1564-1621 a nepatřil ani mezi radikální vůdce stavovského povstání, ani k rozhodným obhájcům přijímání pod obojí, věnovala svou rozsáhlou práci Marie Koldinská. Tragická dramatičnost, již Harantově postavě přisoudila - spíše intuitivně - historická a literární tradice, a již vnímá i soudobý čtenář, je jednou z krutých zlomyslností dějin, je dramatem zrazeného přátelství, kdysi zpečetěného poutí do Svaté země, přátelství mezi Kryštofem Harantem, končícím život pod katovým mečem, a Heřmanem Černínem z Chudenic, přihlížejícím popravě z křesla soudce. O čtyři roky později se Černín žení s Harantovou vdovou.

Marie Koldinská:  Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

Neexistence rodového archivu Harantů z Polžic a Bezdružic se na autorčině líčení pranic nepodepsala: prameny, ať archivní či editované, které byly k dispozici již předcházejícím generacím historiků, dobové paměti, deníky, památníky, soukromou korespondenci, Harantovy vlastní literární a hudební díla podrobila Koldinská novému zkoumání a důkladně je vytěžila. Pracovala s rozsáhlým korpusem odborné literatury, ba i s díly literatury krásné, věnované osudům jmenovaného českého pána - závěrečná kapitola knihy, nazvaná Život po životě, zkoumá obraz, který po Harantově smrti vytvářela odborná literatura, beletrie, divadelní hry i filmová tvorba.

Výsledkem tohoto badatelského úsilí je poutavé vyprávění, sledující hrdinu příběhu od jeho dětství (zde bylo, vzhledem k značné torzovitosti pramenů, nutno pracovat s analogiemi), od jeho pobytu coby pážete na dvoře Ferdinanda Tyrolského v Ambrasu, který mladému šlechtici nahradil tehdy běžné kavalírské jízdy, přes účast na protitureckém tažení, až po první cestu, na níž se vydal s Heřmanem Černínem zjara roku 1598. Cílem byla Svatá země a cesta do ní, vlastní pobyt i cesta zpět byly více než dobrodružné. Přátelství, stmelené společně prožitým nebezpečím a útrapami, se zdálo být nerozbitné. Doba strávená ve službách Rudolfa II. patřila nepochybně ke šťastným obdobím Harantova života. Jeho další kariérní postup zmařila katolická klika a smrt císaře znamenala konec služby u dvora. Povstání z roku 1618 se stalo předehrou k tragedii Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic.

S Marií Koldinskou, autorkou Harantova životopisu, o životě a díle českého šlechtice, cestovatele, autora známého cestopisu o putování do Svaté země a do Egypta, skladatele, účastníka odboje českých evangelických stavů proti Habsburkům.

Připravili Jiří Kamen a Jiří Teml.