Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu. Vzpomínky členů neformálního hospodského sdružení, které se stalo v českém umění pojmem
V restauraci U Křižovníků na Starém Městě se od počátku šedesátých let setkávala proměnlivá společnost mladých výtvarníků, hudebníků a literátů – Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu. Vzpomínky, úvahy a texty členů a přátel neformálního hospodského sdružení, které se stalo v českém umění pojmem, poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Zazní úryvky z textů: Zdeňka Berana, Naděždy Plíškové, Petra Lampla, Ivana Martina Jirouse a Rudolfa Němce
Křižovnická škola byla školou otevřenou – hospoda je veřejný prostor, do kterého může vstoupit kdokoli – ale ne každý návštěvník měl tu čest stát se členem Křižovnické školy, většinou si musel členství poctivě vysedět.
Výčet známých i méně známých jmen patřících do okruhu svobodomyslné stolní společnosti vydá na několik stránek. Z těch neznámějších k řádným Křižovníkům patřili: ředitelé – kreslíř a autor konceptuálních akcí Jan Steklík a sochař Karel Nepraš, malíři Zdenek Beran, Rudolf Němec, Zbyšek Sion, Otakar Slavík, Antonín Tomalík, grafička Naděžda Plíšková, básník a konceptualista Eugen Brikcius, výtvarní teoretici Věra Jirousová a Ivan Martin Jirous, experimentální básníci Josef Procházka a Vladimír Burda.
Svými hrami a postoji bořila Křižovnická škola nejrůznější tabu, představy a konvence, narušovala hranice mezi každodenními událostmi – hlavně pitím piva – a uměním. Nepolitická činnost Křižovnické školy tak po svém – a většinou s nezaměnitelným křižovnickým humorem – reagovala na stav společnosti. Pro Křižovníky a jejich přátele byla kolektivní činnost spolehlivou formou obrany. Díla vznikající v době největšího rozkvětu Křižovnické školy jakoby na okraji obecného zájmu dnes patří k hodnotám českého moderního umění.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
