Kreisslova tvůrčí Afrika
Nechci použít banální novinářské upoutávky ve smyslu: pojďme se v zimě zahřát do Afriky, tedy alespoň do vytopených sálů Národní galerie s množstvím exponátů afrického umění. Na výstavě Afrika - Osudová setkání Rainera Kreissla se však hřejivý pocit skutečně může dostavit, a to i prostřednictvím ušlechtilejších "zdrojů tepla" v nás samotných, ocitnuvších se tváří v tvář neskrývané citovosti, výrazové svébytnosti a nespoutané tvořivosti anonymních afrických tvůrců. Velkorysé představení afrického sochařství a užitého umění lze v pražském Veletržním paláci navštívit do konce března.
Povznášejícím faktorem zde není jen samotná kvalita a fascinující různorodost vystavených děl, ale i lidská velkorysost českého rodáka Rainera Kreissla, který svou sbírku (největší soukromou kolekci tohoto druhu na světě) daroval Národní galerii v gestu tradičního, leč u nás pozapomenutého mecenášství. Ze Sudet pocházející osmdesátník Kreissl, jenž Čechy i po vícenásobných trpkých zkušenostech považuje za svou vlast, vytvářel svou sbírku afrického umění téměř půl století, přičemž většinu této doby existovala v přísně střežené anonymitě.
Jako výsostný znalec si pro ni Kreissl vytyčil přísná kritéria: jednotlivá díla musela být spojena s kmenovými ceremoniemi, být při nich používána. Ohromující je z tohoto hlediska nejen počet exponátů (téměř 700 položek), ale i jejich různorodost: jak ve smyslu jejich původního určení, tak v rozmanitosti výrazu, daném zastoupením desítek etnik, přičemž jde "pouze" o produkci pobřežních a vnitrozemských oblastí západní Afriky, Nigérie, Kamerunu, Gabunu a Konga. Nalezneme zde tedy jak "volnou", tedy spíše kultovní plastiku (idoly, magické postavy předků, přilbové, obličejové i tělové masky), tak i dřevěné nádoby, hudební nástroje, dýmky, stoličky či řemeslně zpracované součásti staveb. Expozice je přehledně rozčleněna podle jednotlivých oblastí a etnických skupin, aby se divák mohl v množství v podstatě neznámých artefaktů orientovat.
Nadčasové poslání výstavy spočívá nejenom v její objevnosti, ale snad i převratnosti vzhledem k našemu dosavadnímu vnímání afrického umění. Za prvé si jejím prostřednictvím můžeme uvědomit a přiznat mohutnost impulsu, který toto umění dodalo modernímu umění evropskému (míněno do roku 1905, kdy jej začali sbírat a oceňovat umělci jako Matisse, Vlaminck či Derain, či o sedm let později, kdy v Paříži zahájila svou činnost první specializovaná galerie Paula Guillauma). Pro mnohé z nás, kteří jsme dosud neměli možnost bezprostřední konfrontace se světovými sbírkami afrického umění, může být jaksi zpětným kulturním šokem takto zjevně doložený faktor inspirativnosti evropského expresionismu a kubismu - ale kupříkladu i výtvarné techniky asambláže - africkými podněty. A za druhé: celý výstavní koncept je u nás prvním projevem pohledu důsledně "dekolonizovaného" - představuje africké umění ne jako uměle klasifikovaný a kodifikovaný celek, ale jako výrazově velice proměnlivý "soubor souborů", identifikovatelných a vzájemně odlišitelných skrze jejich zakotvenost v estetickém cítění afrických národů, států či náboženství. Chápejme proto výstavu i jako pokus o nápravu omezenosti až omylnosti našeho dosavadního náhledu na "primitivní umění".
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
