Křehké kontrasty. Nahlédněte do procesu tvorby skleněných soch Ivana Mareše
Skleněné sochy Ivana Mareše jsou tajemné. Skrývají v sobě jiný svět, který je, přes všechnu jejich průsvitnost, neviditelný. Je to dáno náměty i jejich provedením, stylizací tvarů i barevnou harmonií.
Výtvarník Ivan Mareš používá náročné sklářské technologie, ve své peci taví těžké kusy olovnatého skla a nutí ho rozlévat se podle svého záměru. A tak tlusté lano připomínající provazy z námořních lodí, tvoří v průměru metrové klubko ležící na betonovém molu. Jen umělecká křehkost a pevné skleněné spletence mu brání se rozmotat a skutálet do moře.
Čtěte také
Práce Ivana Mareše vlastní umělecké sbírky po celém světě, nejvíce objektů najdeme ve Spojených státech, vedle soukromých sbírek například v Los Angeles, Houstonu nebo Bostonu. Jeho díla zakoupila muzea umění v Japonsku či v Austrálii. Několik jich vlastní také Národní galerie a UMPRUM v Praze.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
