Kreativita prvorepublikových automobilek byla větší než dnes, myslí si ředitel galerie veteránů

4. leden 2019

Hostem Petra Krále byl ředitel galerie Veteran Car Miroslav Kotlařík. O starých autech hovoří jako o uměleckých dílech a má přehled i v historii automobilismu. Kromě prodejní galerie je v jeho podniku na Strakonické ulici i dílna, kde pracují restaurátoři starých vozů. Jak taková renovace probíhá? A proč mají lidé veterány tak rádi?

Objevit staré auto není jednoduché. Zakladatel firmy pan Štangl objevil stará vozidla v Americe. „V té době byla nezajímavá, někdy našel jen části vozů. Dopravil je sem a postupně se z nich začaly vyrábět tyhle klenoty. Duesenberg, Alfa Romeo, Bugatti 57C, Ferrari 250 a celá řada těchto vozů, jejich torz a částí,“ zasnil se pan Kotlařík.  

V mládí toužil po novém autě. Teď tráví celé zimy v dílně a renovuje veterány

Sbírka veteránů Jiřího Čekana

Potkáváme je na silnicích, na srazech, při spanilých jízdách napříč republikou. Řeč je o nablýskaných veteránech. Starých automobilech a motorkách. Jejich sbírání prý nepatří k zrovna laciným koníčkům. Spíše naopak. Kromě peněz spolyká i spoustu volného času. Zná to každý, kdo vášni propadl. Také Jiří Čekan, který nás nechal nahlédnout do svých garáží a do dílny v pořadu Přímo z místa.

Proces renovace je časově i profesně náročná záležitost. Automobil se musí rozebrat na prvočinitele, zjistit, co je špatně a co se dá použít. Existují pak dvě alternativy: buď koupit nový náhradní díl v zahraničí, nebo se ten původní musí nechat vyrobit. „Je to proces na několik let,“ říká pan Kotlařík. Renovace středního vozidla trvají 2 tisíce hodin, speciál až 5 tisíc. A podílí se na nich spousta vysoce odborných profesí. Kromě automechanika také truhláři, čalouník, elektrikář, klempíř a další.

Petra Krále zajímalo, co lidi na veteránech tak přitahuje. „Tak především vzpomínky na mládí a dětství, ty jsou vždy krásné,“ myslí si Miroslav Kotlařík. „Vzpomínáte, jak jste jezdili s tatínkem nebo dědečkem v nějakém krásném stroji. Nebo jak jste listovali zahraničními časopisy a viděli tam Mercedesy a Jaguáry – a najednou je můžete mít a jezdit s nimi.“

Tvar dnešních karoserií pan Kotlařík považuje za uniformní. Za první republiky se velmi často měnil. Kdo na to měl, mohl si udělat karoserii podle chuti. Na výrobu se používala kůže, dřevo i plech. „Karoserie prvních automobilů vyráběly kočárové firmy, které se rychle přeorientovaly na výrobu aut. Firmy Jech, Sodomka, Uhlík se specializovaly na nestandardní karoserie,“ vypráví Miroslav Kotlařík.

A tyto poklady mají dodnes své fanoušky. „Bohatnutím společnosti se lidi rádi vracejí k takovýmto věcem. Vozidla jako Cortina, Renault 16 nebo Trabant jsou dostupná. Lidem je líto je sešrotovat, tak je ve volných chvílích zprovozňují a jezdí s nimi na výlety.“ A v tom pan Kolařík vidí také ekonomický přínos: fanoušci veteránů dávají nejen práci renovátorům, ale také hotelům a restauracím, když se účastní pravidelných srazů.  

autoři: Petr Král ,

Související

  • Auta s příběhem

    Auta, která vstoupila do historie. Jsou originální, jezdili v nich politici a objevily se u významných událostí. Prohlédněte si naši galerii a poslechněte jejich příběh.