Krása je dar a dítě požehnání? V knize spisovatelky Moniky Helferové Pakáž tomu tak není
Útlým románem Pakáž, který v překladu Marty Eich vydalo nakladatelství Prostor, se českým čtenářům poprvé představuje rakouská spisovatelka Monika Helferová. Jedná se o první díl volné trilogie, v níž se oceňovaná prozaička, dramatička a autorka knih pro děti, narozená v roce 1947, pokusila literárně zpracovat osudy vlastní rodiny.
Po próze Pakáž z roku 2020, jež se zařadila mezi bestsellery, následoval o rok později román Vati, tedy Tatínek, který se dočkal nominace na Německou knižní cenu, a závěrečný svazek nazvaný Löwenherz – česky Lví srdce – vyšel v Rakousku letos. V případě Pakáže ovšem ještě nelze hovořit o žánru autofikce, protože se v něm Monika Helferová vrací o dvě generace nazpět, k postavám dědy a babičky, jejichž nikterak dramatický, ale přece jen poutavý životní příběh sleduje až do doby, kdy přišla na svět autorčina matka Margareta, zvaná Greta.
Nelze proto říci, že by se při psaní opírala přímo o vlastní vzpomínky, byť ty v knize také místy zúročila, ale stěžejním pramenem ohledně rodinné historie pro ni byla v tomto případě prateta Katharina, řečená Kathe, která se dožila devadesátky a do konce svých dnů vynikala bystrou myslí i dobrou pamětí. Díky ní se autorce nakonec povedlo zrekonstruovat či alespoň přesvědčivě vykreslit osudy svých prarodičů Moosbruggerových, nesoucích biblická jména Josef a Maria, a jejich potomků v době první světové války, kdy již zmíněná Katharina byla teprve školou povinným dítkem.
Zdařilá evokace již dávno zaniklého světa
Román Moniky Helferové vyniká nejen zdařilou evokací již dávno zaniklého světa, ale též nezvyklou mírou otevřenosti, s níž autorka zachycuje životy svých předků i své vlastní dojmy z nich.
Doufám v brzké české vydání zbývajících dvou próz, které – jak bylo v úvodu řečeno – tvoří s Pakáží volnou trilogii. Monika Helferová totiž nepochybně měla o čem psát, což dokládají i kusé zmínky o budoucích osudech přítomných postav nebo o některých dalších členech její rodiny. A především našla zajímavý způsob, jak o svých předcích vyprávět – její příběh působí navýsost autentickým dojmem, ale přitom oplývá vyváženým poměrem empatie, kritičnosti, dobovosti i nadčasovosti.
Související
-
Velká válka požírá černé jako bílé. Vychází román oceněný Mezinárodní Bookerovou cenou
Válečný román V noci je každá krev černá francouzského spisovatele Davida Diopa v překladu Tomáše Havla nedávno vydalo nakladatelství Argo.
-
Chlapec v těle muže a se srdcem rytíře. Miroslav Pech míchá v nové knize horor s humorem
Letošní novinka Miroslava Pecha nese název Rytíř. Tato dvousetstránková próza spadá do žánru hororu, opírá se však o některé motivy typické spíše pro fantasy a sci-fi.
-
Winterberg coby starostlivý manžel? Rudišův hrdina získává v novém příběhu další rozměr
Jaroslav Rudiš oživil titulního hrdinu své dosud nejúspěšnější prózy. Nová útlá novele nese název Trieste Centrale.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
