Království boží na zemi zdařile sestoupilo na Letní scénu Divadla Ungelt
V malebné části Hradčan pod Loretou na Novém Světě uvedla Letní scéna Divadla Ungelt premiéru hry Tennesseeho Williamse Království boží na zemi. V režii Pavla Ondrucha sáhlo divadlo Milana Heina k americké dramatické klasice 20. století; hra byla uvedena na českých jevištích dosud pouze třikrát.
Je dobře, že ředitel Ungeltu Milan Hein po delší době nabídl divákům opravdu plnokrevné dramatické dílo, prosté sladkobolného sentimentu. Království boží na zemi Tennesseeho Williamse je vypjatá vztahová hra, kdy herci a diváci mohou mít chvílemi pocit, jako by je autor přímo dřel z kůže. Trojice hrdinů, kteří uvázli v domě uprostřed neustálého deště a zaplavené krajiny jako v Noemově Arše. Uvázli tu ale i s nákladem nevyřešených vztahů z minulosti a nejistotou ohledně budoucnosti.
Království boží na zemi je inspirováno zážitkem velkých záplav trvajících několik týdnů ve Williamsově dětství, ale také jeho tragickými vztahy Williamsova mužsko-ženská duše dokáže přesně vytvořit a diagnostikovat charaktery, které jsou nepříjemně ostré jako hrana, na níž hrdinka balancuje. Je to totiž právě Myrtle, trochu naivní, trochu protřelá mladá kráska, které se zatím v životě příliš nedařilo, a tak si hodlá kus štěstí „urvat“. I když mezi dvěma znepřátelenými bratry je zprvu obtížné zjistit, který jí to kýžené štěstí může poskytnout.
Lot, v jehož podporu doufala, je slabý, nemocný, egoistický mladík, závislý na zemřelé matceJeho transvestismus či možná fetišismus je vysvětlován právě chorobnou závislostí na matce Lotty, která sňatkem získala majetek. Druhý muž, zvaný Kuře, je chlapák, z něhož mužské hormony přímo odkapávají. I on je ovšem oslaben - má stigma spratka, nemanželského syna, navíc s osminou negerské krve. Matka sice nebyla černoška, ale prokletí rodu, v němž se smíchala bílá a černá krev, se táhne už několik generací. Něco takového se na americkém Jihu 50. let neodpouští.
Williams, který v této hře, ve své době nepřijaté, navíc zlehčené charakteristikou, že autor opisuje sám sebe, skutečně opakuje nejrůznější motivy ze svých her. Nicméně, jsou tu podány s ozbrojující, kdysi šokující otevřeností a přímočarostí. Pro dnešek hra jako stvořená svým sexismem v kontrastu se slabošstvím.
7 sestupů Myrtle zvládnou herci i po horizontálePůvodní koncept předepisuje patrovou budovu, kde Myrtle běhá mezi oběma bratry, od nemocného nahoře dolů do kuchyně ke zdravému, odtud pochází podtitul hry „7 sestupů Myrtle“. Na Letní scéně Ungelt ovšem zůstává poněkud nezřetelné, a nejasné rozvržení horizontální, kde není výrazně naznačena hranice mezi místnostmi. Je však třeba říci, že trojice herců pod vedením Pavla Ondrucha tento handicap zvládne. S mrazivou bezohledností, hysterií, vypjatým egoismem postav, ale i s něhou a smutkem, a také konečnou vírou ve spasení obyčejným plodným vztahem dvou outsiderů.
Tři představitelé - Jitka Čvančarová, Martin Hoffman a Ondřej Novák – sehrávají vztahový souboj. Fyzické zbraně tu nejsou, ale jsou tu slova a činy, které dokážou zraňovat a rozdírat duše do krve. A přitom každý z nich si dokáže obhájit svou pravdu a alespoň na chvíli získat diváka na svou stranu. Nesnadnou roli má Ondřej Novák odsouzený do pasivnější role umírajícího bolestínského Lota naplněného nenávistí vůči bratrovi. Je tím třetím, zoufalým mužem odsunutým stranou. Ten hlavní souboj mužského a ženského principu se odehrává mezi Myrtle a Kuřetem.
Myrtle Jitky Čvančarové je možná příliš upovídaná, příliš žensky provokativní pro tento drsný dům, ale právě svým přirozeným půvabem, otevřeností i lákavým andělským zpěvem dokáže alespoň částečně obrousit drsné hrany, a je součástí života. Kuře Martina Hoffmana je živočišný drsňák, má nepopiratelné charisma, ale také dar možná až brutálního humoru. A stejně jako Myrtle dravou touhu žít. A možná proto jim věříme, že to Království boží na zemi dokážou vybudovat. Budiž pozdraveno léto na Letní scéně Ungelt. Přijdete-li za deště, zážitek bude ještě autentičtější.
