Královská liverpoolská filharmonie se šéfdirigentem Vasilijem Petrenkem a pianistou Paulem Lewisem

Vysíláme 8. září ve 20:00.

Sólistou slavnostního večera 3.6. 2015 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze byl britský pianista Paul Lewis, který se u nás už uvedl jako skvělý beethovenský interpret (a rovněž na londýnských Proms, kde provedl jako první pianista všech pět Beethovenových koncertů, jejichž nahrávka s Jiřím Bělohlávkem z roku 2010 získala několikeré ocenění odborné kritiky). Není mu cizí ani Schubert nebo Brahms, o jehož Prvním koncertu se vyjádřil: " tento koncert nemůžete nemilovat, ale skoro nahání hrůzu. Když jsem poprvé slyšel hrát předehru, běhal mi mráz po zádech. Paul Lewis je rodák z Liverpoolu, odtud také přijela Královská liverpoolská filharmonie, kterou máme spojenou s tamním dlouholetým působením Libora Peška a Petra Altrichtera v roli šéfdirigentů. Dnes stojí v čele tohoto orchestru, jenž v tomto roce slaví 175 let od svého založení a jemuž není česká hudba ani trochu cizí, ruský dirigent Vasilij Petrenko.

A orchestr s ním jakoby se rozpomínal na Peškovu éru, kdy tu bývala na programu díla Josefa Suka a Antonína Dvořáka. Zajímavých souvislostí se ten večer dalo vysledovat ještě víc: na přelomu let 1884/1885 měl Dvořák za sebou první světové úspěchy; krátce před tím dokončil kantátu Svatební košile na objednávku festivalu v Birminghamu, a v Londýně, (kde bylo jeho dílo s nadšením přijímáno), ho Filharmonická společnost, jejímž byl čestným členem, požádala o novou symfonii. Dvořák se rozhodl, že bude taková, "aby hýbala světem, no, a dá bůh, že tak bude". Dvořák se prý také chtěl vyrovnat s Brahmsovou 3. symfonií, a mistrovsky se mu to podařilo. Symfonie je – typicky dvořákovsky - invenčně nesmírně bohatá a navíc dokonale logicky vystavěná. Oproti předchozím ji více prozařuje duch evropské než slovanské hudby.

Premiéru v St.James Hall Filharmonické společnosti v Londýně dirigoval sám Dvořák a došlo k ní 22. dubna 1885.