Krajinou barokní. Na Kuks, do Betléma i za dalšími památkami

10 fotografií

František Antonín, hrabě Špork zdědil rozsáhlé majetky roku 1684 a panství Lysou nad Labem a Choustníkovo Hradiště začal postupně měnit v nádherné a zároveň důmyslné „mikrosvěty“, které měly, kromě barokní velkoleposti také mnohé napovědět o životní filozofii svého tvůrce.

Kuks byl původně jen údolím meandrujícího Labe, lesním zákoutím se „zázračnou“ studánkou. Špork nechal napřímit tok řeky a začal tu velkoryse budovat lázně s vlastní rezidencí a hospitálem. Na Šporkovo pozvání přichází ve svých osmadvaceti letech na Kuks i Matyáš Bernard Braun a v jeho dílně vzniknou desítky soch pro lázeňský areál i čtyřiadvacet pískovcových Ctností a Neřestí pro zahradní zeď tamního Hospitalu. Právě jejich rozevlátý pohyb, výraz i detaily oděvu z nich činí jedny z nejnádhernějších ženských plastik barokního umění vůbec.

Braunova socha „Zoufalství“ – z galerie Neřestí|foto:Eliška Pilařová, Český rozhlas

V pískovcových skalních blocích nad Stanovicemi vytvořil Braun zcela výjimečnou sérii reliéfů a soch, včetně ústředního Narození páně a Klanění Tří králů. V roce 2000 byly dochované fragmenty někdejšího rozsáhlého areálu zapsány mezi sto nejohroženějších památek světa a nedávno započal i restaurátorský výzkum reálných možností záchrany této národní kulturní památky.

Matyáš Bernard Braun zemřel v únoru roku 1738 a pochován je v kostele svatého Štěpána na Novém městě Pražském. František Antonín, hrabě Špork – filantrop, mecenáš, přítel věd a umění, odešel v březnu téhož roku a s velikou okázalostí byl pohřben v rodinné hrobce v Kuksu. Od úmrtí obou uplynulo letos na jaře 280 let. Nejsvéráznější šlechtic své doby a nejslavnější barokní sochař společně dokázali stvořit jednu z nejkrásnějších a nejrozsáhlejších komponovaných barokních krajin u nás. Za svědectvím o její někdejší velkoleposti se na Kuks, do Betléma i za dalšími památkami rozesetými po okolí, vydali v pěti Výletech s Vltavou historik Jindřich Kolda a Eliška Pilařová.