Krajina duše
Výstava krajinářských pláten Antonína Hudečka (1872-1941), kterou lze do 21. dubna navštívit v Českém muzeu výtvarných umění v Praze, od 19. 6. do 14. 9. v Moravské galerii v Brně a od 29. 9. do 30. 11. ve Východočeské galerii v Pardubicích, je systematicky rozdělena do několika logických vývojových a žánrových celků, což umožňuje divákovi snadnější orientaci ve vývoji umělcovy tvorby i osobnosti.
Kapitoly s názvy Fin de siecle v Praze, Hudečkova Okoř (1897 - 1906), Moře (1902 - 1927), Starý Kolín (1906 - 1908), Antonín Slavíček a Antonín Hudeček, Police nad Metují a okolí (1908 - 1914), Hudečkovy zahraniční výstavy, Rujana a Solnohradsko (1914 - 1917), Tatry (1919 - 1927), A. Hudeček po padesátinách (1922 - 1941) jsou nosnou stavbou expozice a dávají ucelený přehled o celé malířově tvorbě.
Přelom 19. a 20. století vydobyl v umění nosnou a širokou základnu tvůrčího rozběhu a rozrazil provinční izolaci ve vztahu k evropskému vývoji. Vznikla nová generace umělců. Celkové ovzduší veřejného a kulturního života v Čechách nebylo příliš otevřené snahám mladých umělců. Proto se ve své tvorbě a individuálních záměrech sdružovali, svá spojenectví vzájemně propojovali či individualizovali. Hudeček však vtiskl své tvorbě jednoznačnou a jistou individualitu. Provází ji nezaměnitelná malířská zkušenost, samozřejmá rovnováha hodnot světa, přírody, člověka. A také přirozená vazba na tradice, na tu esenci, která je nám citově blízká a odpovídá našim smyslovým pojmům, jež jsou v nás uschovány téměř utajeně jako nejintimnější vklad rozeznívaný vzpomínkami, návraty i uměleckými podněty. Tradice není stálý neměnný potenciál. Je formována dobou, životem i charakterem lidí, kteří ji ztvárňují.
A právě tuto esenci velmi vnímavě zachycuje krajinářství Antonína Hudečka. Jeho obrazy mají silný emotivní náboj, niternost, světlo, krásu. Dýchá z nich malířova schopnost ztišit se a sdělit divákovi krásný tón přírodní harmonie. Světlo v Hudečkových obrazech žije svébytným, lehce zastřeným životem a dává nám mimo jiné zajímavou informaci o rozdílu mezi rozptýlenou klidnou středoevropskou světelností a dynamickým světlem jižní Evropy. Hudeček je jeden z mála českých malířů, kteří uměli zachytit neopakovatelnou hru světla, nebe a moře, ale také klidné plynutí české krajiny.
Autor koncepce výástavy a textu v katalogu Olaf Hanel se zamýšlí nad dobovými kontexty českého a evropského umění a jejich možnostmi: Čas letí rychle, a budeme-li oprávněně konstatovat, že především Hudeček nebyl v celku svého malířského díla již čtvrtstoletí v Praze i jinde samostatně vystaven, nezbývá než se zeptat, jak nejmladší generace může vůbec pochopit vývoj českého moderního umění, nemluvě o evropských kontextech.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
