Koza z Arény v Praze

9. prosinec 2004

Arénu si divadelní milovník dokáže představit především z historických fotografií. Dřevěné budovy stály za hradbami nebo v zahradách za městy, aby se v nich bavili jejich obyvatelé. V době, kdy neexistovala téměř žádná média, šlo o podniky pro všechny vrstvy společnosti. Dokážete si představit, že jednu Arénu vede Juraj Kukura? Postavy z těchto dob hrával na divadle často, ale dnes je ředitelem sofistikovaného divadla.

Aréna stojí na petržalském břehu Dunaje v Bratislavě a Juraj Kukura jí šéfuje rok a půl. Byla to pro mě výzva, Arénu vedu při své práci v Německu, většinou ve filmových produkcích, řekl. Aréna je nejstarší divadelní budovou na Slovensku, ale poměrně dlouho chátrala. Až po nějaké době se dala dohromady skupina lidí, kteří zde začali provozovat umělecký stánek. Jde o divadlo postavené na podnikatelském principu, ne veřejnoprávním. Je kulturní institucí, divadelně bez zaměření na žánr, ale s výrazným uměleckým názorem. Nezaměřuje se na zábavu a bulvár, ale na kontroverzní, šokující tematiku. Když jsme minulý rok začínali Hamletem, zeptal jsem se obchodní ředitelky, kolik máme prodaných lístků. - Jeden, odpověděla. - Dost jsem se lekl. Dnes už máme na měsíc dopředu vyprodáno. Lidé začínají mít naše divadlo rádi. Snažíme se navázat na skutečný smysl divadla - provokovat, nastavovat divadlo moci, lámat tabu. Pokud to tak budeme dělat poctivě, musí to fungovat. Chystáme teď například inscenaci zaměřenou na postavu slovenských dějin, Tisa, pověděl něco o kontroverznosti divadelní produkce. Slovenské divadlo dlouho žilo ze známých divadelních pondělků. Diváci se chtěli podívat na herce (třeba i jak je velký a jestli je tak tlustý) a přes herce se dostali do divadla. Dnes už skvělí slovenští herci nemají takový prostor. Diváci se spíš dostanou přes divadlo k hercům. Ti se musí přizpůsobit tomu, co se ve světě dělá, ač se to zdá šokující.

Z představení Koza aneb Kdo je Sylvie?

Divadlo Aréna dostalo minulý rok pět ocenění v anketě Dosky, obdobě Cen Alfréda Radoka. Je nám jasné, že umělecké setkání Juraje Kukury a Emílie Vášáryová tak jistě mohlo dopadnout. A dopadlo, ocenění bylo právě za inscenaci Koza aneb Kdo je Sylvie? Naše inscenace není o sodomii, i když je tak vedená. Postava Martina Graye je architektem, který má spořádanou rodinu a obdrží profesionální Pritzkerovu cenu. Má postavit nové úžasné budovy. Při prohlížení krajiny spatří na kopci kozu a ihned se do ní zamiluje. Koza tuto postavu úplně uhrane, díky své lásce Gray zlikviduje svou rodinu a zaviní si společenský pád, ztrátu reputace, řekl režisér inscenace Martin Čičvák. Inscenace má ekologické téma. Koza se jmenuje Sylvie, a Sylvanus se nazýval pán a ochránce přírody. Možná jde o jakousi pomstu přírody za nešetrné chování, ničení posledních akrů zdravé krajiny. Hra je vlastně především na antické téma, fatálním rozpadem rodiny a dialogy připomíná Médeu nebo Oidipa. Snažili jsme se jí depsychologizovat, přes myšlení a analýzu ukázat vpád antiky do hry. První polovina je spíš komedií, ale druhá po zlomu tragédií. Divák tak může obě polohy konfrontovat, dodal režisér Čičvák. Já si myslím, že Albeeho hra je spíš komedií banánové šlupky, po níž někdo uklouzne třeba na recepci. V padesáti se každý muž zamiluje do té své kozy. Nenudí se a má si o čem povídat, řekl s nadsázkou Juraj Kukura. Jak jsem hru režíroval, přistihl jsem se, že když chodím po ulici, přemýšlím nad zvířátky. Vždy se musím osprchovat a zchladit, s humorem pověděl Čičvák o svých zážitcích. Postavu Martina jsem jako ředitel Arény nabízel několika známým a významným slovenským hercům. Překvapilo mě, že to odmítli. Zdálo se mi, že se přes to neuměli přenést... Když jsem tu hru do divadla přinesl a chtěl jsem, aby se u nás hrála, nezbývalo mi nic jiného, než si toho muže zkusit zahrát, vyjádřil se se smíchem Kukura. Dílo je rafinovaně napsáno, vtahuje tvůrce do sebe. Nenechal jsem se vtáhnout ani při jejím čtení. Při uvedení v Akademietheateru ve Vídni jsem se dost bavil.

Z představení Koza aneb Kdo je Sylvie?

Nyní bude tedy inscenace uvedena v pražském Činoherním klubu. Premiéra proběhla 29. listopadu. Chtěl jsem spolupracovat s Činoherním klubem, protože bych měl rád v této zkušebně svoji fotografii, vtipkoval Kukura. Kontakt mezi oběma divadly vznikl přirozeně také proto, že režisér Martin Čičvák pravidelně pracuje pro obě divadla. Ty taky zajímají obdobné věci a řeší ve svých inscenacích blízké problémy. Spolupráce by měla pokračovat dánskou hrou Rodinná slavnost, která už bude alternovaná pro Bratislavu českými a pro Prahu slovenskými herci. Zakončí se tak "špinavá trilogie" Divadla Aréna, po inscenaci Tattoo a právě Koze. Milovnice tvorby Edwarda Albeeho Emília Vášáryová, která hraje v Koze Stevie, je v Čechách už teď jako doma. Účast Emílie na inscenaci považuji za důkaz její velikosti. Ukázala, že má velkou vášeň pro takto napsanou figuru, dodal k výborné herečce Kukura. Pro nás je tato spolupráce čest a silné potvrzení pravdivosti našeho uměleckého vývoje. Začínáme tedy externí, neformální spolupráci. Já sám se na pražská divadelní prkna vracím po dvanácti letech a jsem šťastný, řekl na závěr.

Z představení Koza aneb Kdo je Sylvie?
autor: David Ašenbryl
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Z Frenštátu do pohádky. Stačí věřit na dobré konce.

Veronika Sedláčková, moderátorka ČRo Plus

Pohádka o Raškovi

Pohádka o Raškovi

Koupit

Jiří Raška vyhrál na olympijských hrách v Grenoblu 1968 zlatou olympijskou medaili. Spisovatel Ota Pavel úspěch popsal v nezapomenutelné Pohádce o Raškovi. Čte Oldřich Kaiser