Kouzelná Lucerna profesora Jiráska jako český sen jedné letní noci. Ke 120. narozeninám nejoblíbenější české hry

Před sto dvaceti lety byl 17. listopad obyčejný všední den, a tak můžeme předpokládat, že pan profesor zamířil jako obvykle do gymnázia v Žitné ulici. Z domova na rohu tehdejšího Palackého nábřeží a Resslovy ulice to neměl daleko.

Možná si ještě ráno stačil přečíst rozhovor, který s ním přinesly Národní listy. A možná byl spokojený s tím, jak hezky o něm v novinách píší. To všechno se ovšem můžeme jen domýšlet.

Historická hra pro 3. tisíciletí

Zato ze zmíněného rozhovoru určitě víme, že měl také nepříjemné pocity. Už několik dní pociťoval trému z premiéry, která se konala právě 17. listopadu večer v Národním divadle. Poprvé se tehdy dávala jeho nejnovější hra, „Lucerna“.

Určitou nejistotou z premiéry trpěl prý toho dne i dramaturg a režisér Jaroslav Kvapil. Jak bude hra přijata? Nebylo to historické drama, jako pár let před tím „Jan Žižka“, ani realistický obraz ze života, jako „Otec“. Šlo o poněkud zvláštní žánr – pohádku, ve které se proplétá lidský a kouzelný svět, komika a drama, historie, čáry a realita. A k tomu ještě symboly, které odkazovaly na minulost a promlouvaly i k současnosti.

Autor i režisér jistě doufali ve vlídné přijetí, ale nemohli tušit, že „Lucerna“ se stane stálicí českého repertoáru ještě ve třetím tisíciletí.

Ke 120. narozeninám nejoblíbenější české hry

V rozhlasovém archivu máme zvukové záznamy hned tří „Luceren“. Nejstarší je z roku 1951, další 1972 a poslední rozhlasová inscenace vznikla roku 2020. Ze všech nastudování v pořadu samozřejmě zazní ukázky.