Kontratenorista Bejun Mehta vystoupí v Praze s orchestrem Collegium 1704

21. říjen 2014

Nejžádanější kontratenorista současnosti, Američan Bejun Mehta, vystoupí 21. října s českým barokním orchestrem Collegium 1704 a dirigentem Václavem Luksem. Společně ve Dvořákově síni Rudolfina zahájí koncertní cyklus orchestru s názvem Collegium 1704 v Rudolfinu, kterým ansámbl navazuje na loňský cyklus koncertů nazvaný Hvězdy barokní opery.

Bejun Mehta v Praze představí repertoár z desky Che puro ciel, která vyšla loni v říjnu. Na koncertě nazvaném Mozart v záři italského slunce zazní v Mehtově podání především árie z Mozartovy opery Ascanio in Alba.

Po třech letech máme v Praze opět vzácnou příležitost vychutnat si pěvecké umění Bejuna Mehty, tentokrát v repertoáru sestaveném z vaší desky Che puro ciel. Bylo to vaše přání, zazpívat v Praze tento program, nebo podnět ze strany Collegia 1704? Musím se přiznat, že za tímto koncertem stojí ohromná radost ze spolupráce s Collegiem 1704. Poprvé a zatím naposledy jsme spolu vystupovali před třemi lety v Národním divadle, a to s Händelovými áriemi. Chtěli jsme tentokrát přijít s něčím úplně jiným. Natočil jsem album Che puro ciel, jehož repertoár Collegiu 1704 velmi dobře sedí, takže jsme se dohodli na tomto konkrétním programu.

Známe vás především jako představitele hlavních mužských postav Händelových oper - jako Orlanda, Julia Caesara, Tamerlana a řady dalších. Jaké podněty vám ve srovnání s Händelovou hudbou přináší hudba Mozartova? Klade Mozart stejné nároky na vaši hlasovou pohyblivost, na technickou virtuozitu?Je třeba si uvědomit, že oba - Händel i Mozart - jsou skladatelé belcanta. A neužívám pojem belcanto ve smyslu, v jakém ho lidé běžně znají z Rossiniho, Belliniho nebo Donizettiho. Myslím tím to, že jsou to oba lyričtí skladatelé, kteří užívají hlas belcantovým způsobem. Tím jsou si velmi podobní. Hlavní rozdíl pak spatřuji v tom, že Mozart psal operu Ascanio in Alba, z níž dnes večer zpívám řadu árií, v pouhých patnácti letech. Pokoušel se v ní - stejně jako další skladatelé dnešního programu - posunout hudbu z baroka do nové éry. Dnes tomu říkáme klasicismus, pro ně to byla hudba nové éry. Mozart pomalu opouští da capové árie, v jeho hudbě je mnohem méně koloratur. Co se ale týče techniky, nejsou pro mě zase tak odlišní.

Spolupracujete s řadou renomovaných barokních ansámblů - například s Akademie für Alte Musik Berlin nebo Freiburgským barokním orchestrem, se kterým jste mimo jiné natočil úchvatné album Händelových operních árií Ombra Cara. Jaké kvality má - v porovnání s těmito ansámbly - české Collegium 1704? Jak vnímáte jejich přístup ke staré hudbě, je něčím specifický?Jejich přístup je rozhodně specifický. Je to fascinující zkušenost, protože pole hudebníků, kteří se specializují na starou hudbu, není napříč Evropou zase tak široké. Pokaždé, když zpívám s ansámbly jako F. P. O, s berlínskou Akademií staré hudby, s Freiburgským barokním orchestrem nebo basilejským komorním orchestrem, vidím tam tváře, které znám z jiných orchestrů. Ansámbly staré hudby spolu sdílejí hudebníky. Mohli byste si myslet, že tím pádem znějí všechny tyto ansámbly stejně, ale není tomu tak. Existuje určitá magická alchymie, kterou vytváří osobnost dirigenta, a která se dál rozvíjí a prohlubuje interakcí mezi dirigentem a ansámblem. V případě Collegia 1704 je touto postavou Václav Luks, který má s orchestrem velice úzký vztah, zná se s hudebníky dlouho a velmi dobře si vzájemně rozumějí. Většina zmíněných orchestrů nemá na rozdíl od Collegia 1704 stálého dirigenta. Hrají buď bez něj, nebo se u nich střídá řada hostujících dirigentů. I díky tomu podle mě Collegium 1704 produkuje velice specifický zvuk, vytváří hudbu plnou hluboké, magické alchymie.

03233060.jpeg

Vaše pěvecké umění má velkou emocionální sílu. Od svých přátel, kteří mají možnost jezdit za operou do zahraničí, vím, že když jste v Bruselu a později ve Vídni zpíval v Castelluciho inscenaci Gluckova Orfea a Eurydiky, celé divadlo plakalo dojetím. Jak moc je pro vás důležitá emocionální odezva lidí? Jak moc je pro vás důležité dotýkat se lidí prostřednictvím hudby?Odezva, reakce lidí jsou pro mě strašně důležité. Myslím, že nejen pro mě, ale pro všechny umělce je naprosto zásadní cítit emoce z publika, vnímat, čím lidé v publiku procházejí, co cítí, jaká je jejich zkušenost. Když vnímáme odezvu, dokážeme se ještě víc otevřít a ještě víc se s lidmi sdílet. Také se necítíme tolik osamělí, protože jeviště může být velice osamělé místo. Čili ano - má to pro mě velký, prvořadý význam. Sdílení je pro mě vlastně hlavní důvod, proč být umělcem.

Nestačí vám být špičkou v pěveckém oboru, toužíte se rozvíjet, umělecky expandovat dál. Nedávno jste začal dirigovat, jak o tom vypovídá vaše spolupráce s belgickým barokním orchestrem B´Rock. Co vás na dirigování přitahuje?Dirigování ke mně přišlo velice přirozeně, vlastně to byla nabídka. A já jsem za ní velice rád, protože mě zajímají všechny odstíny, všechny polohy hudební tvorby. S dirigováním jsem se poprvé setkal už na škole. Měli jsme školní orchestr, kde jsem léta dirigoval. Když jsem skončil školu, musel jsem se rozhodnout pouze pro jednu cestu - a já se rozhodl pro zpěv. Věděl jsem, že na rozdíl od zpěvu je dirigování něco, k čemu se budu moci ještě vrátit. Nemám ale v této oblasti nějaký konkrétní plán nebo cíl. Dirigování vnímám jako dveře, které se přede mnou otevřely. A když jsou dveře otevřené, je dobré vejít.

Spustit audio