Koncert v podání Berlínské filharmonie uslyšíte na Vltavě v přímém přenosu
Evropa si v těchto dnech připomíná významný mezník novodobých dějin – pád Berlínské zdi a s ním i pád totalitního režimu. Také Berlínská filharmonie se přidává k oslavám a dvacet pět let od návratu svobody se vydává na evropské mini-turné. Jeho součástí je zahajovací koncert Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného v sobotu 15. listopadu.
Pro Berlínskou filharmonii to musí být významný, emocionálně neobyčejně silný moment, protože řada členů Berlínské filharmonie tento historický převrat sama zažila. V jaké atmosféře probíhaly přípravy na toto turné? A jak jste je prožíval vy? O minulém víkendu jsme s Berlínskou filharmonií už odehráli čtyři vzpomínkové koncerty a musím říct, že všechny měly neopakovatelnou atmosféru. Všichni lidé v sále byli hluboce pohnuti. Na pódiu vždy velice zřetelně cítíte, jaká je atmosféra v publiku, a tentokrát bylo jasně znát, že šlo o víc, než jen o hudbu. Jakoby lidé naslouchali Beethovenově hudbě jiným způsobem, s jasným vědomím a porozuměním jejímu symbolickému, filozofickému rozměru. Je to nevyhnutelné, protože Beethovenova devátá symfonie je dílo, jehož myšlenkový oblouk jasně směřuje od temnoty ke světlu. Je mimořádnou, pozoruhodnou metaforou těchto historických událostí. Kromě Beethovena jsme ale s Berlínskou filharmonií hráli také polskou, maďarskou a českou hudbu, která je součástí našeho turné.
Je to přirozeně Beethovenova devátá symfonie - monumentální dílo oslavující ideál svobodné společnosti a svobodného člověka - která je srdcem vašeho evropského mini-turné. Co může dirigent v tak často hraném díle objevit? Beethovenova devátá je ohromující dílo. Co se ho týče, nikdy se nepřestaneme učit. Herbert von Karajan mi kdysi řekl: „I když jsem Beethovenovu devátou dirigoval snad tisíckrát, pokaždé na ni mám minimálně čtyři zkoušky. Pokaždé v ní mám co nového objevit.“ Je stále těžké toto dílo hrát, Beethoven v něm stále ode všech žádá víc, než jsou schopni dát. Já sám jsem ji s Berlínskými filharmoniky hrál nespočetněkrát, a pokaždé jsme v ní odhalovali nové vrstvy, objevovali jsme nové aspekty. Pokaždé trávíme hodně času tím, že zkoušíme zvlášť party violoncell a kontrabasů i jiných nástrojových skupin, snažíme se přijít na význam každé noty, každé fráze, každé hudební myšlenky.
Je to cesta, která nikdy nekončí. Beethovenova devátá je naprosto jedinečná – začíná jako zatěžkané dílo, které se postupem času stává stále odlehčenějším. Neznám žádnou jinou skladbu, žádnou jinou symfonii, která by měla podobnou trajektorii. Její finále plane, překypuje ideály osvícenství – každá nota, každý tón v ní promlouvá o Bohu, ale v jejím středobodu je člověk. Zároveň je to ale dílo plné vtipu, humoru, humanity… Je to zkrátka opus, který je vším, čím je, za hranicí lidského chápání.
Vedle Beethovenovy deváté zazní v každém z evropských měst jedna skladba domácího skladatele. V případě pražského koncertu, kterým zahájíte Klavírní festival Rudolfa Firkušného, jde o čtvrtý klavírní koncert Bohuslava Martinů. Jaký máte vztah k této skladbě? Je pro mě zcela mimořádné, že s Berlínskou filharmonií a pianistou Ivem Kahánkem, kterého jsem vždy uznával jako skvělého interpreta, zahrajeme v Praze Martinů Inkantace. Firkušný sám mi o tomto díle před mnoha lety vášnivě vyprávěl. Byla to právě tato skladba, kterou snil provádět mnohem víc, než mohl. Náš rozhovor jsem si uložil hluboce v paměti, a když jsem pak tuto skladbu slyšel v Londýně pod vedením Jiřího Bělohlávka, říkal jsem si – to je naprosto úžasné dílo, jedno z Martinů nejlepších. Myslím, že pro zahájení Festivalu Rudolfa Firkušného si nelze představit vhodnější skladbu, která by připomněla život a tvorbu tohoto českého umělce. Jsme hrdí na to, že ji můžeme provést v Praze a pevně doufáme, že posluchači ji ocení.
Martinů napsal tuto skladbu přímo pro Rudolfa Firkušného, který byl jeho přítelem a celoživotním propagátorem. Řadu Martinů děl včetně Inkantací světově premiéroval, všechny jeho klavírní koncerty nahrál. Měl jste možnost seznámit se s Firkušného interpretací Martinů? A co jí říkáte? Podívejte – Firkušného miluji. Často jsem ho viděl a slyšel hrát, mám také všechny jeho nahrávky. Pokud se správně pamatuji, poprvé jsem ho slyšel interpretovat Brahmsův první klavírní koncert. Ale setkal jsem se s ním také osobně a musím říct, že to byl úžasný, velký člověk. Nikdy jsem s ním bohužel nehrál, ale byl jsem na jeho posledním koncertě v Birminghamu, který dirigoval jeden můj kolega. Po koncertě jsme spolu strávili hodně času, dlouho jsme si povídali. Obraz, ve kterém mladý Firkušný sedí vedle Leoše Janáčka na premiéře Lišky Bystroušky, nikdy nevymažu ze své paměti. Firkušný byl bystrý, inteligentní, ale zároveň neuvěřitelně proměnlivý člověk, který dokázal velice rychle měnit vnitřní nálady. I proto byl podle mě ideálním interpretem hudby Bohuslava Martinů.
Inkantace provede v Praze s Berlínskou filharmonií český pianista Ivo Kahánek. Po Rudolfu Firkušném je v historii druhým českým pianistou, který kdy hrál s Berlínskou filharmonií. Jak vnímáte jeho interpretační přístup k Martinů? A jak ho vnímáte jako umělce? Ivo Kahánek je v první řadě vynikající pianista a velice speciální osobnost. Myslím, že má svůj svět, který je velice zajímavý, krásný. Jeho hrou prostupuje upřímnost, smysl pro čest, jeho osobnostní integrita. Zvuk jeho hry je naprosto moderní, velice srdečný a zpěvný. Myslím, že výjimečnost jeho talentu jsme všichni okamžitě rozeznali. S lidmi v orchestru navázal velice dobré vztahy – několik z nich už s ním dokonce plánuje nějaké komorní projekty. Rychle si tu udělal přátele.
Chtěl byste na závěr vzkázat něco lidem v Čechách? Máte v souvislosti s významným historickým mezníkem na srdci nějaký vzkaz, nějaké poselství? Jsem vzrušen a dojat – a stejně tak i celý orchestr – tím, že přijíždíme do Prahy, abychom zahráli u příležitosti dvacátého pátého výročí pádu Berlínské zdi a listopadové revoluce. Je to pro mě obzvlášť důležité, protože má rodina je nyní česká. Doufám, že duch sdílení, že trocha z tohoto emocionálního podhoubí (napojení), ze mě skrze hudbu promluví. Čechy jsou zemí, kterou miluji, stejně tak jako kulturu a hudbu této země. Vážíme si toho, že v ní budeme při této jedinečné příležitosti hrát. Všechny zdravím a doufám, že si užijete náš koncert, jak jen to bude možné.
Čtěte také: Klavírní festival Rudolfa Firkušného má program vskutku velkolepý
