Koncert nebo výstava v New Yorku nemá být konec, ale začátek, říká ředitel tamního Českého centra Miroslav Konvalina
Jen pár dní před volbou nového amerického prezidenta byl hostem Vizitky ředitel Českého centra v New Yorku Miroslav Konvalina. S Renátou Spisarovou mluvil o časech, kdy působil jako zahraniční redaktor Českého rozhlasu, o aktuální atmosféře v New Yorku i o tom, jakým programem hodlá „svou“ instituci zásobovat.
Za vším hledej babičku – tedy alespoň v případě současného ředitele Českého centra v New Yorku Miroslava Konvaliny. Zaměstnankyně Výzkumného ústavu pedagogického, která se před rokem 1989 musela starat nejen o svou rodinu, ale i o rodinu svého bratra, nešetřila radami ani na svém vnukovi. V době, kdy se nosily dlouhé vlasy, malého Mirka hnala k holiči, protože „takhle zarostlý chodit nebude“.
Když se na začátku devadesátých let hlásil s rozhlasovými kolegy o stáže v Americe, vyčinila mu s tím, že on tam musí jet na delší dobu než jen na měsíc. „Nakonec jsem odjel studovat na rok žurnalistiku na University of Missouri. Byl to start, který mi dal náskok do dalších štací,“ vzpomněl Konvalina ve Vizitce na období mezi lety 1991 až 1992.
Se čtyřletou přestávkou strávenou ve funkci mluvčího ministerstva průmyslu a obchodu, kde zúročil svoje znalosti z Vysoké školy ekonomické, pracoval Konvalina přes šestnáct let v Českém rozhlase. Z počátku sice překládal název státu Somálsko jako Somália, později už ale zahraniční zpravodaje v rozhlase vedl a působil také čtyři roky jako zpravodaj ve Washingtonu. Dva roky vedl stanice Radiožurnál a Radio Česko, manažerská štace ale, zpětně viděno, k jeho nejoblíbenějším kariérním zářezům nepatří.
Od loňského jara šéfuje Miroslav Konvalina Českému centru v New Yorku. Jeho vize stojí na několika pilířích: konstantně tvořit kvalitní český program v National Bohemian Hall, propojovat české umělce s dalšími americkými místy, připravovat program, který nestojí jen na krajanských pamětnících nejstarší generace, a efektivně pracovat s možnostmi internetu. „Jakmile mi zavolá někdo, že by u nás chtěl zahrát, zajímá mě, s jakým publikem by se chtěl spojit a jak nad tím manažersky přemýšlí. Já totiž nechci, aby vystoupení v Českém centru byl konec, chci, aby to byl začátek,“ vysvětluje.
Internetové dovednosti šly nahoru
Ještě před letošním lockdownem, který v New Yorku přišel v polovině března, Konvalina stihl do New Yorku přivézt kapelu Garáž, uspořádat koncert Spirituál kvintetu, výstavu fotografií či projekt k oslavám 75. výročí osvobození města Plzeň, kam dorazil i vnuk generála Pattona. Internet pak posloužil jako platforma pro takzvaný Video Journal: na stránkách Českého centra v New Yorku si mohli zájemci poslechnout rozhovor například s kurátorkou Charlottou Kotik.
Čtěte také
K vidění je tu i koncert studentů Mannes School of Music, kteří interpretují Leoše Janáčka, k poslechu pak literární témata v režii Radio Prague International. „Na podzim jsem chtěl vystartovat s normálním programem, vrátili jsme se ale k onlinu. Teď už, na rozdíl od jara, umíme udělat celovečerní koncert, což jsme v počátcích nedokázali,“ poukazuje Konvalina na fakt, že internetové dovednosti celého newyorského týmu šly během posledních několika měsíců rapidně nahoru.
Vizitka Miroslava Konvaliny se předtáčela jen několik dní před prezidentskými volbami. Jejich výsledky si znalec amerického prostředí odhadnout netroufne, tuší ale, že ať vyhraje demokrat Joe Biden nebo republikán Donald Trump, lidi to nespojí. Takovou polaritu názorů už prý Amerika dlouho nezažila. „V obou táborech jsou lidé vzdělaní, s otevřenou myslí, lidé čestní. Dřív jsem věděl, že v každé diskusi se po nějaké době dá shodnout. Dnes to tak není, a to je pro mě velmi těžké. Říkají mi, že bych je zklamal, kdybych sledoval jednu televizi a druhou ne. A nevěří tomu, že mohu sledovat obě.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
