Koncert Charlese Lloyda vrcholem Strun podzimu? Jazzový šaman hrál v Praze již v 60. letech

Charles Lloyd
Charles Lloyd

Letošní ročník festivalu Struny podzimu je v běhu a opět nabízí klasické podoby vážné hudby a jazzu i různé fúze. Jazzoví posluchači by neměli přehlédnout zásadní vystoupení Charlese Lloyda 31. října ve Dvořákově síni Rudolfina.

Americký tenorsaxofonista, flétnista a skladatel Charles Lloyd platí za hudebního šamana. Ostatně nemá jen hippie minulost, ale i africké, indiánské, mongolské a irské předky. Neplatí u něj například rčení „kdo brzo začne, brzo skončí“. V osmnácti (1956) studoval v Los Angeles Bartóka, účinkoval v big bandu a po večerech navštěvoval westcoastové koncerty pozdějších hvězd jazzové avantgardy Ornettea Colemena, Dona Cherryho, Charlieho Hadena nebo třeba Erica Dolphyho. O čtyři roky později, to mu bylo 22, nahradil Erica Dolphyho v kapele Chico Hammiltona a začal pro něj dokonce psát velkou část repertoáru. Teď je Lloydovi jednaosmdesát, má za sebou hudební minulost jak málokdo a v současnosti se věnuje famózním hudebním projektům, které přímo ovlivňují dění na scéně.

V roce 1966 vystoupil na festivalu v Monterey, tedy rok před Summer of Love 1967 a celosvětovým propuknutím květinové mánie hippies, kdy vyšla jeho slavná deska Forest Flower. Mimochodem, v roce 1967 Lloyd vystoupil také v Praze na Mezinárodním jazzovém festivalu a přivezl si obdobnou sestavu, jaká natočila i zmiňovanou desku. Československému publiku se tehdy po jeho boku představili Keith Jarrett na piano, Jack DeJohnette na bicí a za basou v Praze vystřídal Cecila McBeeho Ron McClure. Album Forest Flower se stalo jedním z nejúspěšnějších jazzových nahrávacích počinů poloviny 60. let, protože propojilo fanoušky rockové i jazzové hudby.

V průběhu 70. let se Lloyd upsal populární hudbě, konkrétně vokální kapele Beach Boys, s níž nahrával i koncertoval. K jazzu se vrátil až zhruba po deseti letech na začátku 80. let společně s pianistou Michelem Petruccianim a na jednom z jejich alb hostoval taky pozvolna se prosazující mladý zpěvák Bobby McFerrin. V druhé polovině 80. let spojil své síly se švédským pianistou Bobo Stensonem. Na přelomu 80. a 90. let zahájil více než dvacetileté působení pod křídly nahrávací společnosti ECM, během nějž Lloyd zrealizoval řadu klasických nahrávek i stylových průniků. Spolupracoval s osobnostmi jako Brad Mehldau, John Abercrombie, Larry Grenadier, Dave Holland nebo Zakir Hussain.

V roce 2011 vystoupil v pražském Rudolfinu na Strunách podzimu s výjimečnou sestavou Jason Moran na piano, Reuben Rogers na kontrabas a Erik Harland na bicí, tedy ve skromnější sestavě než na desce Athens Concert, jež byla předposlední u ECM. Za pár let nato přešel ke značce Blue Note, kde působí dodnes.

V jakém duchu Charles Lloyd vystoupí na letošních Strunách podzimu, je ve hvězdách. Na rozdíl od dřívějšího vydavatelství ECM, které jazz objevuje spíš na polích vážné hudby, Blue Note raději obhospodařuje populárnější žánry, o čemž svědčí i aktuální, už druhá deska Lloydovy formace Marvels. Ta se stylově pohybuje, hlavně díky přítomnosti silné osobnosti kytaristy Billa Frisella, někde v průsečíku bluegrassu, blues a rockové hudby. Velmi podobná sestava jako v roce 2011, tedy Charles Lloyd (saxofon, flétna), Gerald Clayton (piano), Harish Raghavan (basa) a Eric Harland (bicí nástroje), vystoupí i letos 31. října ve Dvořákově síni v Rudolfinu. Kartami by ovšem mohl zamíchat mladý kytarista Marvin Swell, neboť ovládá jak jazzovou mainstreamovou školu, tak i tradiční dřevní blues se slidem na prstu. Když by tedy na to přišlo, Frisella by jistě dokázal zastoupit. Nevíme, s čím Charles Lloyd nakonec 31. října do Rudolfina přijede, ale je důvod být zvědavý.